Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv kategorie „sobotníček“

UČITEL VE SVĚTLE MÉDIÍ

Dnes jsem zažil zajímavé sobotní dopoledne. Navštívila mne redaktorka krajského rozhlasového vysílání se záměrem natočit pro posluchače moje vzpomínky pro seriál pořadů s pamětníky. Překvapilo mě, že jsem už tak starý, že jsem vhodným kandiátem v pořadu určeném pro poučení mladých. Byl jsem samozřejmě také  zvědavý, jak takové natáčení probíhá a zda naplním očekávání které na mně redakce rozhlasu vložila.

Celý příspěvek »


PRACOVNÍ SOBOTY

Dnes je sobota a já vzpomínám na doby, kdy byly soboty i ve školách dny pracovními. Jako žák jsem je měl docela  rád. Učilo se nejvíce do 12 hodin a v rozvrhu byly zařazovány samé méně náročné předměty, jako třeba  kreslení a zpěv. A tak se týden končil ve volném tempu, jako by  navozoval  následující jediný volný den v týdnu – neděli.

Celý příspěvek »


LETNÍ TÁBOR NENÍ PRÁZDNINOVÁ ÚSCHOVNA PRO DĚTI

Je polovina prázdnin a přes vrtkavé počasí a mimořádné události spojené s jeho proměnami, jsou jistě pro většinu dětí plné zážitků. A je jedno, zda je tráví s rodiči na dovolené doma či v zahraničí, nebo jsou u příbuzných na venkově. Jenou z dalších možností jak mohou děti trávit čas prázdnin je pobyt na letním táboře. Kdo na takovém táboře byl jako dítě, nebo ho dokonce pro děti organizoval dobře ví, že v žádném případě nejde o prázdninovou úschovnu, kam rodiče odloží své děti v čase, kdy je nemají kam dát. Abych o tom přesvědčil ty méně informované, chci této formě trávení prázdnin dětí věnovat svoji dnešní úvahu. Informace v médiích  z letních táborů se objeví na veřejnosti pouze v souvislosti s nějakou mimořádnou událostí, jako je stěhování tábora před rozvodněnou řekou, nebo po vypuknutí nějakého zdravotního problému,  nebo úrazu některého z účastníků. Je to hodně zjednodušený pohled na letní aktivitu, na kterou se většina dětí dlouho těší,  a pak na ni ještě déle ráda vzpomíná. Nejinak je to i s těmi, kteří letní pobyt dětí připravují a organizují.

Celý příspěvek »


POTŘEBUJE ŠKOLSTVÍ VĚDECKÝ ÚSTAV ?

Po celou kariéry učitele jsem poslouchal kritiku kolegů na instituce, které se zabývají bádáním v oblasti výchovy a vyučování. Ať si říkaly pedagogická střediska,  ústavy či honosně Výzkumný ústav pedagogický. Potřebuje škola takové instituce a jaku úlohu naplnňují směrem k učiteli ? Jaké mám své zkušenosti ze spolupráce s těmito institucemi?

Celý příspěvek »


NEBÝT SVÝM ŽÁKŮM PROROKEM

Učitel by se neměl veřejně vyjadřovat ke schopnostem a budoucnosti svých žáků. Vždy mi to bylo nepříjemné poslouchat u kolegů-učitelů a soudy typu: „Z něj nikdy nic pořádného nebude“, nebo „Ta je pro budoucnost odepsaná“, nebo „Ona na to nemá“. Vynášet taková  hodnocení u 14letých dětí je velmi odvážné a zavádějící. Život je sice časem opraví, ale pokud se nějakým způsobem dostanou k adresátovi, může to na roky ovlivnit negativně jeho zařazení do života.

Celý příspěvek »


OPISOVÁNÍ SE DOVOLUJE

Až jako učitel jsem poznal pravdivost sloganu v nadpisu článku. Učitel prostě když chce vidět opisující žáky, tak je vidí. Pokud nechce vidět, tak má tato věčná studentská  záliba otevřené dveře dokořán. Je opisování výsadou jenom českých žáků a studentů? Je takové jednání opravdu odsouzenihodné?

Celý příspěvek »


ELASTIČNOST DĚJEPISU

 Několikrát během své učitelské dráhy jsem litoval kolegy vyučující dějepis. Poprvé to bylo v samém začátku mé profesní dráhy, v roce 1968 a letech bezprostředně následujících. Podruhé po „sametové revoluci“ v roce 1989.  Oč jednodušší jsem to měl já se svojí matematikou a fyzikou, předmětům nepodléhajícím dějinám zvratům a politickým přeměnám. Dnes se o obsahu vyučování dějepisu na školách rozvinula mezi učiteli a veřejností poměrně vášnivá diskuse. Dokonce se do ní zapojil i náš pan ministr školství Liška v  článku zveřejněném v Lidových novinách.

Celý příspěvek »


KDO ŠETŘÍ, MÁ ZA TŘI

Nevím, jestli tohle heslo někdy vůbec platilo. Ale stále se dobře rýmuje  a svádí svým obsahem. Realita je ovšem docela jiná, na což je spousta důkazů. Třeba se v posledních létech hovořilo to tom, jak je třeba třídit (moderněji se říká separovat) odpady. Jistě dobrá myšlenka a příležitost k aktuálnímu naplňování kompetencí žáků ve škole. A tak se na mnohých školách objevily na chodbách i ve třídách barevné nádoby na tříděný odpad. Žáci byli v souvisslosti s nimi poučeni, jak je výhodné odpady třídit a co vše dobrého to lidstvu přinese.

Celý příspěvek »


REMINISCENCE VÝSTUPNÍCH HODNOCENÍ

Určitě nejsem jediný kdo má pocit že se  do školství vracejí časy dávno minulé. K povinnostem třídního učitele kdysi patřilp vypracovat posudek na vycházející žáky. Takových tehdy nazývaných „komplexních hodnocení“ jsem byl nucen napsal desítky. Později jako ředitel školy jich stovky spolupodepsal. Určitě to nepatřilo k mé oblíbené činnosti. Možná i proto, že jako učitel matematiky jsem  měl k takové tvořivosti poměrně daleko. Ale po formální stránce to zas tak velký problém nebyl. Posudek měl svoji předepsanou osnovu a v závěru verdikt, který často ovlivnil příští život vycházejícího žáka. Na něm záleželo, zda ho škola ke zvolenému studiu nebo  do učební v daném  oboru příjme. Proto mne dost nepříjemně překvapilo, že se praxe s hodnocením žáků  do základních škol před 3 roky znovu vrátila.

Celý příspěvek »


MATEMATIKA A FYZIKA – MOJE VELKÉ LÁSKY

Každý student  má své oblíbené vyučovací předměty a na druhé straně jiné by z učebního plánu nejraději zrušil. Vždycky mne zamrzí, když slyším, že mezi ty neoblíbené patří některý z předmětů mé aprobace. Po celou učitelskou dráhu jsem vyučoval neoblíbené předměty – matematiku a fyziku. To mě vedlo k zamyšlení, co rozhoduje o volbě oblíbenosti předmětů u žáků? Jejich vlastní schopnosti a nadání? Nebo přijatelnost  obsahu vyučovacího předmětu? U někoho možná i učebnice a používané pomůcky? Může rozhodnou i žákův vztah k učiteli, který předmět vyučuje.

Celý příspěvek »