Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

NEMOCNÝ UČITEL VE ŠKOLE

prase 2Tak mně také skolila chřipka. Naštěstí jen ta obyčejná. Doktor mně uklidnil, že to určitě není ta  zhoubná,  prasečí. A tak jsem si svoji nemoc v roli kantora v. v. pěkně v klidu užíval a přitom vzpomínal na své nemoci v průběhu své aktivní učitelské služby.

Prvně jsem byl na nemocenské hned prvý rok své dlouhé učitelské dráhy. Jednou ráno jsem se probudil a zjistil jsem, že jsem zcela ztratil hlas. Když jsem to po příchodu do školy  šeptem hlásil v ředitelně, odpověděl mi ředitel: „Joj milý Oldřichu, hlas je tvůj výrobní nástroj. Když jsi ho ztratil, jsi pro školu bezcenný. Jdi k doktorovi a snaž se hlas co nejdříve přivolat zpátky. Pak se teprve vrať mezi své žáky!“ Doktor mi napsal na týden neschopenku. Přiznám se, že to byly pro mne děsivé dny. Neustále jsem sledoval hodiny a vzpomínal, co jsem měl v té chvíli kde učit a co se asi v mé nepřítomnosti ve třídách, kde jsem měl právě být, asi děje. Třetí den se mi hlas vrátil, ale doktor mi nemocenskou nezkrátil. „Bereš antibiotika, tak se musíš léčit pořádně,  až dokonce a doma!“ Takže moje utrpění trvalo ještě několik dní a já se vrátil do školy s předsevzetím, že se v budoucnu už nikdy nenechám pro takovou banální zdravotní újmu zneschopnitit.

    A předsevzetí jsem dodržel. Hlas jsem ztratil ještě mnohokrát, ale doma jsem nebyl ani jednou. Vždy mne přitom fascinovalo, jak na můj změněný stav reaagovali  moji žáci. Rychle pochopili situaci a ve třídě bylo najednou ticho, že slyšeli i to moje tiché šeptání. A já v nastalém tichu pochopil, že jsou to skutečně jenom moji žáci, kteří se mnou v té chvíli nejen žijí, ale také cítí, že jsem jejich učitel. Momentálně v nouzi, kterému je třeba pomoci.

     Lhal bych kdybych tvrdil, že jsem za celou dobu své učitelské dráhy nikdy nechyběl z důvodu nemoci. Vím přesně, že to bylo dokonce hned třikrát. Chyběl jsem dokonce hned několik měsíců, a to  z důvodu vážných zdravotních problémů,které mne přivedly až k pobytu v nemocnici a následnému dlouhému léčení doma. Tady mi zase moc pomáhaly vzkazy, které jsem dostával od svých žáků . Vzpomínám jak mi  jedna  třída poslala na popsané roli toaletního papíru několik stovek metrů textu plného vtipných postřehů, ale i milých a upřímných vzkazů. Asi proto jsem se  snažil rychle uzdravit a vyslyšet jejich volání, abych se co nejrychleji vrátil zpátky do školy.

     Nikdy jsem nezpochybňoval právo každého člověka o vlastní zdraví. Ale jako kolega a později i jako ředitel jsem byl vždy velmi citlivý na zneužívání tohoto práva na úkor školy a žáků. Jedna kolegyně náhle onemocněla každý rok před Vánocemi chřipkou neznámého původu. Diagnózu ji ochotně napsal známý doktor. Celá škola ale věděla, že si potřebuje provést předvánoční úklid a napéct cukroví. Daalší kolegyně onemocněla, vždy když dostala nějaký náročnější úkol, který vyžadoval větší pracovní úsilí. Jakmile ale za ni její práci provedl někdo jiný, rychle se uzdravila  a byla zpátky ve škole.  Na druhou stranu jsem znal  kolegyně, které učily s viditelnými znaky nemoci, ohrožovaly nejen zdraví své, ale i svého okolí  i svoje žáky.Ale doma prostěz důvodu své očividné nemoci nikdy nezůstaly a  nemoci přecházely. Jsem dalek odsuzovat ty první a oslavovat ty druhé. Každý z nás kantorů by měl mít v sobě nějaký vnitřní barometr,  který mu napoví zda jeho zdravotní stav dovoluje výkon náročného povolání, nebo zda přišla chvíle, kdy je třeba na čas odejít a léčit se, aby neohrozil zdraví jiných. Ale v žádném případě by se neměla nemoc stát klackem učitele na vedení školy, kterou vydírá v situaci, kdy se na škole děje něco co není podle jeho představ, nebo proti jeho zájmu. Nebo naopak holí v rukou vedení školy, které se chce zbavit nepřizpůsobivého anebo konfliktního učitele.

      Svoji současnou chřipku jsem si tedy tentorkát pěkně užíval. Žádné černé myšlenky, žádný hořký bylinný čaj, protože moje svědomí bylo křišťálově čisté. Svojí absencí jsem nikomu nepůsobil žádné ztráty ani nepříjemnosti. Převládala pohoda a klid při překonávání příznaků nemoci i vlastní rekonvalescenci.  

Přeji pěkný předvánoční čas milí kolegové a kolegyně a žádnou podobnou zdravotní komplikaci.  A už vůbec ne tu „vepřovou“.


    nikdo zatím nehodnotil

3 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Zdravím,
    také jsem nedávno pár dní mluvila nemluvila s knedlíkem v krku a je fakt, že když dojde na učitelovu krizi, třída to moc dobře vycítí a většinou zareaguje přitlumením své hlasitosti.
    Když si promítnu svých dvanáct let praxe, měla jsem neschopenku dvakrát. Ovšem v obou případech z důvodu hnutého kotníku .. jednou jsem špatně šlápla doma, jednou jsme spolu s mimi Honzíkem slítli ze schodů u domu (krásně jsem s námi kecla do bahýnka vedle chodníku, takže dítě přežilo jen s pár cákanci bláta).
    Takže to jdu někam zaklepat a budu doufat, že na další mé choroby bude stačit čaj, paralen a klidné odpoledne :)

  2. avatar

    S tím klepáním jste to udělala dobře. Já si dlouho myslel, že jsem nesmrtelný ( pardon - neonemocnitelný), až přišla doba, kdy jsem si byl nucen uvědomit, jak ta člověčí nádoba je poměrně dost křehká. Sleduji s obdivem Vaše široké a všestranné aktivity v tomto prostoru. A protože do něho trochu víc vidím, nemohu jinak než Vám přátelsky doporučit: Opatrně! Učte se brzdit! I tady platí, všeho s mírou!