Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

BŘEZEN – MĚSÍC ČTENÁŘŮ

.

P1010543Je prvý den měsíce března. Měsíc, který jsem jako knihovník malé venkovské knihovny vždy spojoval s  knihou. Jak jsem se dočetl, došlo ke změně a nyní je březen přejmenován na MĚSÍC ČTENÁŘŮ. Nevím  kdo a proč takovou změnu udělal, ale v podstatě s tím nemám problém. Ani jako čtenář a ani jako knihovník.

 

Možná se tím chce naznačit, že čtenářem může být člověk nejen prostřednictvím knih, ale také novin, časopisů. Vždyť číst se dá i na počítači, z DVD, na facebooku. Prostě všude kde jsou ke čtení psané texty. Často jsem přemýšlel proč je měsícem propagace čtenářství právě březen. Jako knihovník jsem viděl odpověď v odcházející zimě, která je obdobím čtenářských „žní“, které však březnem pomalu končí. Akce proto nejspíš měla s nastupujícím jarem udržet  zájem čtenářů alespoň  ještě jeden měsíc, dříve než sluníčko přetáhne čtenáře do přírody a kniha zůstane průvodcem  jarních večerů, nebo ještě tak nějakého jarního deštivého dne.

     Z pohledu čtenářů je březen vhodným měsícem ke studiu odborné literatury, kterou budeme potřebovat k naplnění záměrů a předsevzetí, které jsme si dali do nového roku. Ať jsou to plány na zahrádce, při opravě domku, nebo nákupu nového auta, nebo vhodný tip  pro blížící se dovolenou. Pro studenty se blíží přijímací zkoušky a maturity. Je nejvyšší čas shánět informace a dobře se na toto období připravit. Je nejvyšší čas sehnat si a nastudovat potřebnou literaturu, a pak jít na věc poučen a dobře vybaven.

  A co pohled školy? Jako učitel – knihovník jsem březen o to více prožíval jako měsíc knihy. Ale nějakou významnou souvislost se školou jsem prostě nenašel a budu rád, když mi někdo z kolegů-čtenářů napoví. Vzpomínám však moc rád na mnoho úspěšných akcí, které jsme na škole dělali ve spolupráci s místní knihovnou (a nebyla to ta moje, já učil jinde, než jsem bydlel). Třeba na sérii besed se známými spisovateli, kteří k nám jezdili na besedy se čtenáři – žáky nejčastěji právě v březnu. Byly to velké zážitky ze setkání s moudrými  lidmi, lidmi znalými  života a jeho krás, kteří nás dokázali nabít novou energií a vírou. Nikdy nezapomenu na setkání s  Františkem Nepilem, nebo Helenou Šmahelovou, Stanislavem Rudolfem, Miroslavem Ivanovem, Markétou Zinnerovou, Martinou Drijverovou, Jiřím Žáčkem a mnohými dalšími. Na setkání s nimi nezapomenou určitě  naši žáci-čtenáři, ale ani my učitelé, také jejich věrní čtenáři.

   Pak různá setkání v rámci Klubu mladých čtenářů, nebo soutěže a hrátky s knihami a lidmi kolem nich návštěvy  knihoven. To jsme třeba s jednou třídou navštívili v jednom měsíci Městkou knihovnu v Sobotce s nedostižnou knihovnicí Alenou Pospíšilovou, Okresní knihovnu v Jičíně s ředitelkou Lidmilou Košťálovou. A pak jsme ještě stihli zajet do Národní knihovny v Praze. To vše s 12letými dětmi a jejich skvělou třídní učitelkou Janou Komárkovou. Děti si pak ještě v květnu vynutily přídavek – výlet na výstavu Svět knihy do Prahy. To byl celý seriál akcí dokumentující dobrou spolupráci školy a knihovny. Dodnes tito žáci, když se náhodně potkáme, rádi vzpomínají na naše společné a tak trochu dobrodružné putování za knihami po různých knihovnách.

     A jak to vypadá se spoluprací knihoven a škol dnes? Je třeba vidět, že zvláště těch malých knihoven radikálně ubylo. Vašem okolí jich za posledních 20 let ze 17 zaniklo 14. Je to přirozené,protože  lidé z malých obcí odcházejí a nejvíce právě mladí. Není tu pro ně práce. Vesnice zabydlují chalupáři a vracejí se sem důchodci.  Vztah ke knihám se mění. Jejich cena z nich činí luxusní zboží. To by mělo knihovnám pomáhat. Ale malé knihovny na nákup nových a drahých knih nemají a čtenáře knižní fond starý 20 a více let nepřitáhne.

      Co to tedy dnes vlastně v březnu slavíme? Slavíme čtenářství. Schopnost člověka vzdělávat se, sbírat informace a bavit se za pomoci vytištěných textů. V dnešním pojetí současně  i texty zveřejněnými v elektronických médiích. Formou, která oslovuje mladé i ty nejmladší. Nevím, zda kniha v současné podobě přežije. Věřím, že ano. Tak jako film přežil nástup televize a počítačů. Ale čtenářství, komunikace pomocí slov a textů tu bude určitě dál. Jenom bude v jiné podobě. Možná je moje představa nesprávná, možná se vývoj posune někam úplně jinam. V každém případě však kniha zůstane trvalým kulturním dědictvím národa. A o tom bychom se svými žáky a studenty  v březnu – měsíci čtenářů – měli také hovořit.


    nikdo zatím nehodnotil

Komentáře jsou uzavřeny.