CO VYTVÁŘÍ POVĚST UČITELE?

Po celý život řeším odpověď na otázku, jaké předpoklady musí naplňovat člověk, když se chce stát dobrým učitelem. Odpověď na ni je velmi košatá a zdaleka není jednoznačná. On totiž už pojem „dobrý učitel“ je mnohoznačný a zavádějící. Zcela jinak „dobrý“ je učitel pro své studenty, jiný pro jejich rodiče a širokou veřejnost. V něčem jiný vidí úspěšného učitele jeho ředitel a kolegové. Po létech hledání jsem došel k závěru, že rozhodující pro takové zařazení je vlastní názor učitele na sebe a svoje kantorské působení.

Pro učitele je významné vědět, jak je svým okolím hodnocen. Jde o to, který z těchto pohledů je pro jeho práci významný, protože tyto pohledy se mohou jeden od druhého i výrazně lišit. Je známo, že studenti hodnotí na učiteli jeho vstřícnost, nadřízení loajálnost, veřejnost schopnost naučit, kolegové ochotu spolupracovat. Dát tyto pohledy nějak dohromady a najít v nich společný průsečík je nemožné. Proto se domnívám, že rozhodujícím kriterium má hledat každý pedagog přímo v sobě.

   Ale i to není jednoduché. Základem je vnitřní přesvědčení o tom, že takovým dobrým učitelem chci být. K tomu je třeba vycházet z jeho sebevědomí (to zvláště mladým většinou nechybí) a sebedůvěry. Právě sebedůvěra je ten správný přístup, který je podmínkou úspěšné komunikace se studenty i žáky. Víra, že jsem po odborné i osobnostní stránce schopen svěřené děti zaujmout a úspěšně je naučit požadované učivo, je základem úspěchu učitelovy pozice mezi studenty. Vyplývá z jeho odborné přípravy, kvalifikace k učení, ale i osobních charakterových, volních vlastností a já přidávám  – i kusu jeho vrozeného talentu. To vše by ale k úspěchu stále ještě nestačilo. Úspěšný učitel by měl mít schopnost vcítit se do svých žáků. Umět odhadnout následky svých opatření, předvídat reakce studentů na použité metody a zadávané úkoly. To vše dohromady vytváří jeho obraz, který se pak přenáší z jedné skupiny studentů na druhou a vytváří dlouhodobě jeho pověst na škole, kde působí.

  Proces sebehodnocení a uvědomování si vlastní ceny nemá svůj počátek, ale také není nikdy ukončený. Vyvíjí se po celou dobu jeho profesní dráhy a může se v delším horizontu i dost podstatně měnit. Každý učitel by měl dbát o to, aby jeho obraz v očích vyučovaných studentů, jejich rodičů, veřejnosti, ale i nadřízených a kolegů se co nejvíce přibližoval představě, kterou o sobě, jako o profesionálovi má on sám. To se nedá nijak vynutit, ale vytváří se pomalu a denně v tisících událostí nejen přímo ve třídě, dokonce nejen ve škole, ale i mimo vyučování, v jeho veřejné angažovanosti a osobním životě. Každému učiteli by mělo záležet na tom, je vnímán a hodnocen svým  okolím a pokud cítí, že je tento obraz odlišný od jeho představ, měl by na jeho narovnání neustále a usilovně pracovat.