Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

CO VYTVÁŘÍ POVĚST UČITELE?

Po celý život řeším odpověď na otázku, jaké předpoklady musí naplňovat člověk, když se chce stát dobrým učitelem. Odpověď na ni je velmi košatá a zdaleka není jednoznačná. On totiž už pojem „dobrý učitel“ je mnohoznačný a zavádějící. Zcela jinak „dobrý“ je učitel pro své studenty, jiný pro jejich rodiče a širokou veřejnost. V něčem jiný vidí úspěšného učitele jeho ředitel a kolegové. Po létech hledání jsem došel k závěru, že rozhodující pro takové zařazení je vlastní názor učitele na sebe a svoje kantorské působení.

Pro učitele je významné vědět, jak je svým okolím hodnocen. Jde o to, který z těchto pohledů je pro jeho práci významný, protože tyto pohledy se mohou jeden od druhého i výrazně lišit. Je známo, že studenti hodnotí na učiteli jeho vstřícnost, nadřízení loajálnost, veřejnost schopnost naučit, kolegové ochotu spolupracovat. Dát tyto pohledy nějak dohromady a najít v nich společný průsečík je nemožné. Proto se domnívám, že rozhodujícím kriterium má hledat každý pedagog přímo v sobě.

   Ale i to není jednoduché. Základem je vnitřní přesvědčení o tom, že takovým dobrým učitelem chci být. K tomu je třeba vycházet z jeho sebevědomí (to zvláště mladým většinou nechybí) a sebedůvěry. Právě sebedůvěra je ten správný přístup, který je podmínkou úspěšné komunikace se studenty i žáky. Víra, že jsem po odborné i osobnostní stránce schopen svěřené děti zaujmout a úspěšně je naučit požadované učivo, je základem úspěchu učitelovy pozice mezi studenty. Vyplývá z jeho odborné přípravy, kvalifikace k učení, ale i osobních charakterových, volních vlastností a já přidávám  - i kusu jeho vrozeného talentu. To vše by ale k úspěchu stále ještě nestačilo. Úspěšný učitel by měl mít schopnost vcítit se do svých žáků. Umět odhadnout následky svých opatření, předvídat reakce studentů na použité metody a zadávané úkoly. To vše dohromady vytváří jeho obraz, který se pak přenáší z jedné skupiny studentů na druhou a vytváří dlouhodobě jeho pověst na škole, kde působí.

  Proces sebehodnocení a uvědomování si vlastní ceny nemá svůj počátek, ale také není nikdy ukončený. Vyvíjí se po celou dobu jeho profesní dráhy a může se v delším horizontu i dost podstatně měnit. Každý učitel by měl dbát o to, aby jeho obraz v očích vyučovaných studentů, jejich rodičů, veřejnosti, ale i nadřízených a kolegů se co nejvíce přibližoval představě, kterou o sobě, jako o profesionálovi má on sám. To se nedá nijak vynutit, ale vytváří se pomalu a denně v tisících událostí nejen přímo ve třídě, dokonce nejen ve škole, ale i mimo vyučování, v jeho veřejné angažovanosti a osobním životě. Každému učiteli by mělo záležet na tom, je vnímán a hodnocen svým  okolím a pokud cítí, že je tento obraz odlišný od jeho představ, měl by na jeho narovnání neustále a usilovně pracovat.


    nikdo zatím nehodnotil

2 komentáře k příspěvku

  1. avatar


    Souhlasím s tím, že to nejdůležitější je sebedůvěra učitele.
    A dovolil bych si doplnit…entuziasmus (vnější i vnitřní). Spojení
    těchto dvou vlastností z člověka udělá oblíbeného učitele, aniž by se
    o svou oblíbenost nějak dále zvlášť staral. Což by, podle mého názoru,
    ani neměl. A pokud je odborná připravenost samozřejmostí, není co
    řešit. Veškeré pomocné vyučovací metody pak stojí až na
    posledním místě…


  2. avatar


    Je fakt, že bez nadšení se člověk učitelem ani stát nemůže. Jde
    o to, zda dokáže překonat, že se tím automaticky stává pro své okolí
    legrační. Řekl bych, že v dnešní době se takový přístup moc nenosí.
    Proto jsou takové problémy s poslední reformou. Ještě se mi líbí když
    píšete, že by se učitel neměl o svoji oblibu příliš starat. To je
    stejné jako u politiků. Kdo se snaží druhým vemluvit do přízně,
    vyvolává na sebe jejich přesně opačnou reakci.