DIRIGUJEME EVROPU

Je za námi prvý týden roku 2009, kdy naše republika stanula v čele EU a přijala vedoucí roli v Evropě. Podle slov našich představitelů se na ni dlouho a dobře připravovala. Během pololetí, na které jí vedení přísluší, má smělé plány, ale i mnoho různých povinnosti. Naplní se očekávání našich představitelů, ale i nás obyčejných lidí, se kterými jsme předsednictví přijali?

Titulky novin hovoří o významných jednáních, která vedou naši politici ve jménu Evropy na několika frontách. Zaznívají velká slova, ale zatím je vidět jen malé výsledky. Ať již jde o řešení konfliktu na Středním Východě v pásmu Gazy. Nebo v těchto mrazivých dnech tak aktuální  a zatím marná snaha o uvolnění kohoutků zemního plynu dodávaného pro země Evropy, uzavřené s počátkem roku Ruskem. Jednání stíhá jednání, prohlášení a tiskové konference jdou za sebou jak na běžícím pásu. Dojem který z toho má prostý pozorovatel je však nanejvýš rozpačitý. V situaci, kdy máme svých vlastních problémů víc než dost. Zneklidňuje nás naše vratká vláda bojující o svoji existenci. Rozhádaný parlament neustálými spory je téměř paralizován. Obyčejné lidi leká nejistá budoucnost a obava o zaměstnání, zvyšující se poplatky všeho druhu a ceny energií. V takové situaci se silná gesta našich představitelů jeví jako komická a zcela mimo realitu všedních starostí.

Je pochopitelné, že v proudu událostí ustupují problémy našeho školství do nezájmu. A to nejen sdělovacích prostředků, ale i těch, kteří za něj zodpovídají a kteří o něm rozhodují.  Otázky vzdělávání a dobrého fungování škol, to není to pravé téma pro silácká gesta a poměřování sil mezi politiky. K tomu se lépe hodí  kolbiště nemocnic a zdravotnických ordinací. Nebo přímo bitevní pole, kam byly vyslány jednotky naší zprofesionalizované armády. Tam se dají získat potřebné body k dalšímu vládnutí a rozdělování peněz. Nejen těch českých, ale hlavně těch plynoucích z unijní peněženky Evropy. Ať už naše  velení Evropě dopadne úspěchem, nebo bude blamáží, na životě většiny z nás to mnoho nezmění. Po půlroce si možná s uvolněním řekneme: Máme to za sebou! A reflektory medií se znovu rozsvítí na náš český dvoreček, ke komentování našich malých českých závodů a zápasů.  Možná že nastane vhodná příležitost posoudit, zda jsme si Evropou nabídnutou příležitost nechali bez efektu protéct mezi prsty.