Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

ELASTIČNOST DĚJEPISU

 Několikrát během své učitelské dráhy jsem litoval kolegy vyučující dějepis. Poprvé to bylo v samém začátku mé profesní dráhy, v roce 1968 a letech bezprostředně následujících. Podruhé po „sametové revoluci“ v roce 1989.  Oč jednodušší jsem to měl já se svojí matematikou a fyzikou, předmětům nepodléhajícím dějinám zvratům a politickým přeměnám. Dnes se o obsahu vyučování dějepisu na školách rozvinula mezi učiteli a veřejností poměrně vášnivá diskuse. Dokonce se do ní zapojil i náš pan ministr školství Liška v  článku zveřejněném v Lidových novinách.

Jako žák jsem měl dějepis mezi oblíbenými předměty. Přitom jsem zažil výuku v poltický složitých dobách. Ale asi jsem měl velké štěstí na učitele. Jednu takovou kantorku jsem poznal na sklonku své kariéry a byla to pamětnice, nestorka učitelského sboru. Když jsem ji litoval, jakými zvraty musela během roků své pedagogické práce procházet, překvapivě mě sdělila, že své názory v podstatě nikdy měnit nemusela. Výuku v žádném z období nepojímala jako propagandu režimu, ale jako příležitost ukázat žákům právě na historii lidstva a našeho národa, že se historie opakuje, přináší stejné situace a řešení, která se vracejí jako po spirále. Takže i současnému modernímu člověku  může historie dobře posloužit k řešení aktuálních problémů, když se dokáže vrátit a pochopit, jak takové situace řešili a orientovali se v nich naši předkové.

Článek pana ministra reaguje na vyjádření komunistické poslankyně a současně učitelky k neobjektivnímu hodnocení předlistopadového režimu v současných učebnicích dějepisu, který vidí černobílým pohledem. Škoda že moje kolegyně, o které jsem psal v minulém odstavci, již nežije.  Určitě by se k danému problému kvalifikovaně vyslovila. Pokusím se proto odpovědět za ni a jejím pohledem: Ona měla dar žákům ukázat, jak bylo tenkrát těžké  žít podle svého svědomí a zachovat si vlastní svobodný názor. Ale současně žákům nezamlčovala jeho klady a přednosti. Jak dokázal lidem pomáhat a nenechat je živořit na okraji společnosti, jak je to  vidět ve vztahu k mnoha lidem dnes. Žáci si na příkladech, které jim předložili, tvořili na události svůj osobní názor. Tím je donutila samostatně se vyjadřovat k tomu, co se učili. Není divu, že právě za jejího působení žáci dějepis milovali a ti nejlepší vítězili v soutěžích Dějepisné olympiády.

Podobné vzpomínky mám i já na některé své učitele dějepisu. Za dveřmi školní třídy, ve svém pojetí výuky historie nás nutili přemýšlet nad naší minulostí a uměli ji propojit s naším aktuálním životem. Snažili se nás přivést k poznání, že i minulost může člověku pomoci chápat současnost a být poučením pro budoucnost. Nevěřím, že to současní učitelé dějepisu takto nechápou a že tímto způsobem neučí. Proto si myslím, že připomínka k učebnicím z úst paní poslankyně je nadbytečná a návody jak by to měli dělat od pana ministra  “jak by smet“.


    nikdo zatím nehodnotil

2 komentáře k příspěvku

  1. avatar


    Přesně tak, pane kolego. S výukou dějepisu je to jako s mocí soudní.
    Ta totiž buď je nezávislá, nebo není.Jakmile do ní někdo začne moc
    „kecat“, je to špatně. Stejně tak je výuka dějepisu buď nezávislá a
    neideologická, nebo není.Nejde tak trochu otěhotnět a je třeba vědět, že
    ideologie může přicházet jak zleva, tak zprava.



    Myslím, že je v zájmu všech učitelů dějepisu vést žáky k tomu,
    aby dokázali poznat totalitní tendence. Navíc se to v době, kdy Parlament
    minulý týden dal novinářům „náhubek“, jeví nadmíru aktuální.
    Správný historik totiž ví, že dějiny mají tendenci se opakovat.



    Nicméně to neznamená, že jako učitel budu např. případ bratří
    Mašínů vykládat jednostranně. Stejně tak nebudu žákům zakrývat, že
    před rokem 1989 nebyla nezaměstnanost (což akcentuje například KSČM),
    nicméně budu s nimi diskutovat o tom, jaký to mělo dopad např. na
    výkonnost zaměstnanců a kvalitu služeb, o ekonomické rentabilitě
    nemluvě. Nic není černo – bílé. Právě černo – bílý výklad
    dějin se praktikoval před rokem 1989 a čest těm učitelům, kteří jej
    nerespektovali.



    Moc Vás zdravím.



    Jakub Horálek


  2. avatar


    Pane kolego, Vaše reakce mne potěšila a je v duchu toho, jak jsem svůj
    text myslel. Věřím, že tato uvažuje většina učitelů a že si umí
    poradit bez toho „kecání“ do věci, o kterém v reakci píšete.
    Ředitelem školy počínaje, přes inspektory, různé poradce a panem
    ministrem konče. Jediné co by mi nevadilo, kdyby mi do toho kecali moji
    žáci. O to by mi dokonce prvoplánově šloze všeho nejvíce. Alespoň bych
    věděl, že o mém podání dějin přemýšlejí. Děkuji vám za to že moje
    texty čtete, tak jako já se sympatiemi sleduji pokračování vaší role
    koordinátora Metodiky II. pro město Prahu. Také já Vás zdravím.
    O.Suchoradský