Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

EXODUS UČITELŮ (zatím) NEHROZÍ…

Včera jsem zase po delší době navštívil hlavní město. Měl jsem dost času, a tak jsem pochodil po Václaváku a přilehlých bulvárech. Podívat se, co je tu nového. Tak jako při  posledních návštěvách, cítil jsem se tu nějak divně. Jako bych byl docela v jiném,  cizím městě.

 

 

Praha je dnes samozřejmě jiná, než jak jsem ji během života vnímal. Nemyslím, že je ve všem jenom horší. Ale přiznám se, že lecčemu co jsem tam dnes viděl a vnímal, už nějak nerozumím. Samozřejmě že i v těchto podzimních dnech je mnoho návštěvníků cizinci. To chápu. Ale cizinci jsou i mezi pracujícími – řidiči tramvají, prodavačkami, číšníky. Možná že jsem se mýlil a že to byli Češi hovořící jenom s cizím přízvukem. Konečně, nic proti tomu. Návštěvníkům hlavního města  je to stejně jedno.  Já to vnímám mnohem citlivěji a hledám souvislosti. Uvědomil jsem si, že v podobné situaci budou i naši lékaři, až po novém roce houfně odejdou do cizích služeb, léčit pacienty do zahraničních nemocnic.

Začal  jsem uvažřovat, jak bych se cítil v cizí zemi v roli učitele. Hrozí našim školám hromadný exodus  učitelů ? Myslím si, že zatím nehrozí. Je pro to několik důvodů. Nebylo by logické aby učitelé odcházeli učit jinam, když náš pan ministr se za učitele přimluvil a jako jediní zaměstnanci nebudou na platech v období „škrtání“ kráceni. Dokonce některým bude na platu i přidáno. Když ne příští rok, tak určitě ten další.Věřme, že tomu tak opravdu bude.

Pak je tu ještě ta jazyková bariéra. Lékař se s pacientem nějak domluví. Konečně i u nás to nemá pacient s našimi doktory lehké, když se chce s nimi o něčem domluvit. A to nejen proto, že se vyjadřují často latinsky. U učitelů je to jiné. Znám několik učitelek- cizinek, co nemají snadné domluvit se česky se svými žáky a rodiči. Stejné by to bylo asi i s našimi učiteli za hranicemi. Je těžké vyučovat mateřskému jazyce, když není učitelovým mateřským jazykem.

 A pak mám ještě svoji vlastní životní zkušenost. Na své učitelské dráze jsem obešel 5 různých škol. Někdy jsem se „stěhoval“ z vlastního popudu, jindy jsem byl přeložen. Tak to v životě kantorském chodí. Nikdy jsem takovou situaci nebral jako nějaký trest. Konečně, známý slogan říká: Změna je život… Musím  přiznat, že to přesto nikdy nebylo pro mne lehké. Přestup učitele na jinou školu není jenom o tom, že vezme pod paží své učebnice a vstoupí hlavním vchodem do jiné školní budovy. Před nové žáky, zapojí se do jiného učitelského sboru a slouží pod novým ředitelem. Je to v prvé řadě o novém začátku a budování vlastní pozice na v nových podmínkách a to všech úrovních. A ta se buduje měsíce, spíše roky.  Na změnu si zvyká nejen sám učitel, ale postupně se ho učí vnímat celé jeho okolí. V kantořině jsou exody náročnou změnou a často i riskantním životním krokem.

Takže se kantorského exodu zatím netřeba obávat?  Zatím nehrozí, ale jak to bude dál, na to odpoví budoucí vývoj v našem školství, celé společnosti.  Přesto takový pohled za hranice, do jiné školy, za účelem sbírání zkušeností a námětů pro vlastní práci není nikdy k zahození a určitě bychom se mu neměli zcela vyhýbat. Naopak, hledat příležitost, jak se něco nového naučit. Život je velké hledání!  A pohled z vlastního rybníka může být někdy hodně zkreslený. Ale o tom zase až někdy jindy…


    nikdo zatím nehodnotil

Komentáře jsou uzavřeny.