Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

JEDE JEDE MAŠINKA …

Bez názvuPřiznám se, že mojí celoživotní láskou jsou mašinky. Už jako dítě jsem vydržel hodiny pozorovat nádraží z viaduktu nad hradeckým hlavním nádražím. Vláčky byly vždy moje nejoblíbenější hračky a později nejčastěji fotografované objekty. Není tedy nic zvláštního na tom, že jsem se stal iniciátorem zařazení opraveného nádraží v Kopidlně v soutěži o NEJKRÁSNÉJŠÍ ČESKÉ NÁDRAŽÍ.

Již 4. ročník této soutěže byl vyhodnocen v polovině června v Senátu a naše nádraží se tam dostalo mezi desítku vyvolených. Jako navrhovatel jsem byl na tuto zajímavou slavnost osobně pozván a nelitoval jsem. Vše proběhlo jak má. Slavnostní projevy, nádherné prostředí, slavnostní atmosféra. To všechno ale není důvod, proč jsem se rozhodl o slavnosti napsat do svého školského blogu. Stala se jím kulturní vložka, kterou při této významné příležitosti připravila děti z mateřské školy Písnička z  Ústí nad Labem – Neštěmic.

 Obdivoval jsem, jak skupina dvaceti malých dětí vydržela ukázněně sledovat celý dvouhodinový program. Účastnila se vyhlašování a oceňování nejhezčích nádraží a děti bezchybně předávaly ceny sponzorů zástupcům vyhodnocených nádraží. Nádherný nápad a zároveň velká zodpovědnost, kterou děti a jejich učitelky skvěle zvládly. Vrcholem bylo jejich písničkové pásmo s texty, které připravily a s dětmi nacvičily učitelky tamní školky. Děti byly jedinečné. Snad to alespoň trochu přibližuje série  fotografii na adrese:http://picasaweb.google.cz/oldichs/NejkrasnejsiNadraziMS?feat=directlink 

    Jak  mi sdělila zástupkyně ředitelky Dana Jará, k vystoupení byla škola vyzvaná k obohacení  pražské slavnosti na základě dětmi vyrobeného modelu nádraží v Neštěmicích, které se stalo jedním z vyhodnocených. S účastí pomohla místostarosta Neštěmic Liana Novotná, s dopravu zajistila Jana Pauerová.

 Ale vše ostatní bylo na učitelkách, které děti doprovázely. Na kytaru dětem hrála Iva Müllerová. Já jako učitel jsem ocenil skvělou akci kolegyně Jarky Pavlosvské, která program spoluvytvářela přímo s dětmi. Zvládla situaci, kdy uprostřed představení omdlela z náporu zážitků malá trémistka Eliška Zajanovská. Představení v této kritické chvíli nebylo vůbec přerušeno a  děti nerušeně pokračovaly v produkci. O malou pacientku se zatím v přísálí staral bývalý ministr zdravotnictví a senátor Tomáš Julínek.

    Proč o tom všem píši? Někdy se v naší profesi snažíme srovnávat nesrovnatelné. Řešíme která práce u dětí je z pohledu učitele nejtěžší, nejdůležitější, nejzáslužnější. Každý hájí svůj typ školy a má snahu upozadit ty ostatní, zvláště ty nižší typy škol. Mám výhodu, že v rodině mám učitele na nejrůznějších typech vzdělávací soustavy. Moje manželka, ač učitelka 2. stupně ZŠ si 3 roky zaředitelovala na blízké mateřské škole. A poznala, co je to za ohromnou a neobyčejně těžkou kantorskou dřinu. Proto i já umím ocenit výkon, který děti v Praze předvedly  a skvělým způsobem reprezentovaly vlastně všechny naše školy, nejen tu svoji v Neštěmicích.  

   Abych naznačený  spor  o významu naší porážce nějak ukončil, tak míním, že v naší kantorské profesi není práce významná a méně důležitá. Žádná škola hlavní a nějaká  jiná podřadnější. Všechny jsou si rovny! Důležité je, jak plní svoje poslání, svoji úlohu v dané soustavě. A o tom jak plní svoji roli  rozhodují především její učitelé, zaměstnanci a v nemalé míře dnes také zřizovatelé. Kde to umějí, tam vychovávají  a dobře učí a naučí. Já měl v ten slavnostní den v Senátu v Praze velmi silný pocit, že v Neštěmicích tohle všechno skvěle funguje a byl jsem na své kolegyně a jejich děti upřímně hrdý.


    nikdo zatím nehodnotil

Komentáře jsou uzavřeny.