Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

KANTORSKÉ PRÁZDNINY

Každý učitel potvrdí, že jakmile přijdou prázdniny, všichni jeho příbuzní, známí rychle zapomenou na to, že ještě před několika dny hovořili o „chudáku“ učiteli, který si s dětmi ve škole užije své… Najednou všichni vidí jen jeho dva měsíce volna, které pro něj právě začaly. A nemohou si odpustit poznámky ve smyslu – ten učitel, ten se v létě má. Nic nedělá a má na dovolenou celé dva měsíce. Říkají to ti samí, kteří mu ještě nedávno s pochopením vyjadřovali upřímnou soustrast. Vše je rychle zapomenuto, protože tolik volna to je očividná nespravedlnost.

Protože se na tomto blogu pohybuji v kantorském prostředí, nemusím na obhajobu prázdnin pro učitele snášet argumenty typu, že 8 týdnů prázdnin neznamená 8 týdnů jeho pracovní nečinnosti. K ilustraci skutečnosti použiji svých prázdninových aktivit za 40 let kantořiny. Po 8 let jsem prvý prázdninový týden věnoval letnímu šachovému táboru ve funkci hlavního vedoucího tábora, který škola organizovala pro žáky. Kdo si něco podobného někdy zkusil jistě potvrdí, že o nějaké rekreaci či odpočinku na takovém táboře nelze hovořit.  Léta jsem navíc pořádal pro členy zájmového útvaru šachový výlet.  Jako ředitel školy jsem prázdniny v pravém slova smyslu nikdy neměl. Ve škole jsem sice denně neseděl, ale strávil tam mnoho hodin práce, které  tam bylo vždycky dost. Zkraje prázdnin s uzavřením starého školního roku, později s přípravou toho nového. Abych nemluvil jen o tomto období své učitelské kariéry, tak i jako učitel jsem se střídal při službách na školní zahradě, kde bylo třeba zalévat, udržovat záhonky bez plevele a postupně sklízet úrodu.

        V uvedeném výčtu činností to vypadá, že ani o prázdninách jsem neměl čas na svoji vlastní rodinu. Tak špatně jsem na tom zase nebyl.  Část prázdnin jsem věnoval rodinné rekreaci, ale i ona byla spojená s mojí učitelskou profesí. Účastnili jsme se základen EXODu (pro ty mladí vysvětlení – jde o zkratkové slovo: Exkurzně vzdělávací základny) pořádaných odborovým svazem pracovníků ve školství a samotnými učiteli po celé republice. Postupně jsme tak poznali všechny české i slovenské hory (pro nás z roviny to byla vytoužená změna), ale i města jako Bratislavu, Košice, Brno, Plzeň samozřejmě i Prahu (pro nás z vesnice bylo velké město vítanou změnou). Základny organizovali místní učitelé a vedle turistiky a poznávání krás místa, jsme se měli možnost seznámit s místními zajímavostmi, exkurzemi navštívili různé dílny a závody, po večerech se dozvěděli mnoho z historie a života místa pobytu. Získané znalosti jsem následující školní rok využil ke školnímu výletu nebo k exkurzi, abychom využili získané poznatky pro své žáky.

    Během prázdnin jsem se konečně také dostal k četbě knížek, které jsem si koupil během roku a na které nezbyl čas. Mohl se věnovat své knihovně, ve které jsem celý rok v naší vesnici půjčoval knížky a napsal text obecní kroniky, který manželka-učitelka zapsala do pamětní knihy. K tomu nezbytně nutné opravy a údržba domku a pacifikace během roku hodně zanedbané zahrady. Málo kdy se mi podařilo během těch 2 měsíců prázdnin stihnout to, co jsem si na jejich začátku předsevzal.  Pořád bylo co dělat a s blížícím se datem nástupu do školy v „přípravném týdnu“ přibývaly i školní myšlenky a postupně i povinnosti. Shánění pomůcek a metodickým materiálů k předmětům, které se měly stát na příští školní rok náplní mého pracovního úvazku, přemýšlení nad tematickým plánem učiva, hledání nových metod a postupů ve výuce v přidělených třídách. Jiní mí kolegové využili čas prázdnin k brigádám, aby posílili rodinný rozpočet, který z učitelského zdroje sotva stačil na živobytí.  Ne, prázdniny rozhodně nebyly pro učitele obdobím lenošení a rekreace. Ale to naše okolí nikdy nevnímalo a snad ani vnímat nechtělo. Po celou dobu prázdnin jsem musel nejen já, ale i moji kolegové poslouchat poznámky o tom, jak se ti učitelé mají a jak si užívají léta.    Nemyslím, že se v tom v dnešní době něco změnilo. I dnes chodí učitelé o prázdninách na brigádu, aby si přivydělali. Jezdí na poznávací zájezdy, ale nejen po republice jako my, ale po celé Evropě i po celém světě. Organizují pro své žáky letní aktivity, tábory a výlety. Stále ještě platí, že správný kantor ve skutečnosti žádné prázdniny nemá a ani je tak nevnímá. A s názorem veřejnosti na jeho práci a přístup k ní se již dávno smířil.


    nikdo zatím nehodnotil

4 komentáře k příspěvku

  1. avatar


    Dobrý den, Oldřichu, máta pravdu, my prázdniny nemáme, náš pan
    ředitel nás poučil, že musíme říkat „dovolená“. Nakolik to myslel
    z legrace nevím. Jinak i já letos budu na 14 denním kurzu metodiky
    agličtiny. Pokud jde o délku dovolené, v některých profesích je
    6 týdenní, což mi připadá srovnatelné, navíc pokud chtějí jet do
    zahraničí, mohou si dovolenou vybrat mimo sezónu, já musím platit vždy
    nejvyšší cenu.


  2. avatar


    Hezký den, naučila jsem se s úsměvem říkat: No, je to paráda mít dva
    měsíce. Proč nejste taky učitelem?:-)


  3. avatar


    Milé kolegyně, děláte to správně. Lidi nemá cenu přesvědčovat, že
    je tomu jinak. Snad možná kdyby si to sami zkusili… Takže užívejte si
    své prádzniny a hloupé řeči kolem vašeho dvouměsíčního volna vůbec
    nijak nevnímejte.

    Ještě pro povzbuzení, co vás čeká do budoucna: Myslel jsem si, že
    s důchodem podobné řeči ustanou. A ejhle, ono ne! Stejně mi lidé denně
    připomínají, jak se mám, když si užívám tak dlouhé prádzniny. Já
    reaguji, že já mám své prádzniny za za celoživotní dobré kantorské
    chování prodloženy až do smrti. Ale stejně vím, že i po smrti se najdou
    tací, kteří budou nad mým hrobem říkat: Ten se v život měl, vždyť
    celou jednu šestinu života prázdninoval!!!