Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

MONOLOG NEBO DIALOG ?

Nacházíme se uprostřed volební kampaně  k volbám do Evropského parlamentu. Zároveň se prolíná s kampaní do podzimních mimořádných parlamentních voleb. V českém pojetí je volební kampaň ostrou konfrontací mezi stranami, které se předhánějí v nabídkách, kterými chtějí přilákat voliče. Ale více než soutěž, tak jde o pomlouvání soupeřících stran, aby od nich voliče odloudily. Výsledkem je, že ve skutečnosti voliče odradí a ti nakonec ani volit nejdou. Pravidla předvolebních půtek mají daleko od zásad, které by měl mít dialog mezi voličem a volebními stranami. Je dokonce v rozporu  se zásadami přijatelnými v komunikaci mezi lidmi.

Místo dialogu jde většinou o monolog kandidátů a stran, které se předhánějí ve slibech voličům a pomluvách politických soupeřů. To není příliš dobrý příklad pro naše žáky a studenty. V našem reformujícím se školstvím se také často volá po dialogu mezi učitelem a studenty. Jsou odmítány metody, kdy informace plynou jednosměrně jenom od učitele k posluchačům, bez možnosti reagovat na to co je jim předkládáno. Také v tomto případě jde jenom o monolog, který nemůže přinášet prospěch ani jedné ze zúčastněných stran.

   Dialog – výměna informací a současně  jejich vzájemné poměřování a střetávání, patří k výbornému způsobu  jak cvičit své myšlení a nalézat možnosti, jak své názory obhajovat a prosazovat. Ve školním prostředí je to  velmi živoucí metoda přenosu vědomostí, užitečná i pro samotného nositele myšlenek. Musí se totiž  naučit argumentovat a své předkládané pravdy obhajovat. Takové soupeření obě strany obohacuje a je oboustranně  velmi efektivní a prospěšné.

      Dialog ale vyžaduje určitou kulturu ve vzájemných vztazích mezi diskutujícími. Má jen nezřetelné hranice mezi užitečnou výměnou názorů a sporem či hádkou, která vede napadání  a očerňování oponenta. Dialog se musí obě strany učit a bedlivě si hlídat, aby nepřekročil tyto hranice a nezměnil se v souboj, kde jsou „mrtví“ na obou stranách. Domnívám se, že předvolební dialog u nás stále neumíme. Pokusem jak stav změnit jsou televizní debaty, kde představitelé či kandidáti jenotlivých stan diskutují o svém volebním programu. Ale často je tomu tak, že se předhánějí v osobním napadání soupeřů, a tím naslouchající voliče pletou a znechucují od sledování takových debat.

 Podobě je i školní dialog na obou stranách zneužíván. Učitel bere připomínky svých žáků ke svému  výkladu jako osobní napadání a invektivy studentů, kteří se tímto způsobem snaží zpochybnit jeho roli ve třídě. Často je to oprávněná obava, protože někteří žáci skutečně vidí v takové nabídnuté možnosti slabost učitele, jeho nedostatečnou přípravu a příležitost ukázat spolužákům sílu svého hlasu. Někdy i „vybraný“ vulgární slovník, se kterým samozřejmě učitel nemůže soupeřit.

Umění dialogu je ve vyvážené konfrontaci názorů, kde se ctí určitá pravidla a zachovává se důstojnost jedné i druhé strany. Předložené argumenty se nezpochybňují, ale hledá se možnost, jak společně najít východisko, které povede k nějakému cíli, nebo kompromisu. U žáků a studentů pak k osvojení si nových poznatků. A u učitelů  naplnění jejich role při vzdělávání svých studentů a žáků.


    nikdo zatím nehodnotil

2 komentáře k příspěvku

  1. avatar


    Z vlastní zkušenosti můžu říct, že s dospělými je často mnohem
    horší domluva než s dětmi. :)


  2. avatar


    Kolegyním děkuji za příspěvek k mému textu a za podporu myšlenek,
    které jsem v něm vyjádřil. Když jsem úvahu psal, tak to ještě nebyla
    „vajíčková aféra“ na světě. Je příkladem toho, jak se dialog vést
    nemá a nemůže. Ono iniciátorům o něj vlastnbě od počátku ani nešlo.
    Podobě provokují i někteří žáci ve škole. Slyšel jsem o kolegovi,
    který je po vstupu do třídy svými žáky uvítán soutředěnou palbou
    vším co jim příjde pod ruku. Že by vajíčková inspirace? Ale už můj
    starý dobrý řídící Koudelka říkal: Facka není argument. Na facky sice
    zatím ještě nedošlo, ale není k nim zas tak daleko.

    Řešení? Kolegyně Hublová ho nabézí: „… v rámci úkolů, které nám
    zadává RVP, budeme žáky učit slušnému jednání, naslouchání a
    pravidlům diskuse.“ Já bych k tomu přidal: Ze strany nás učitelů to
    chce větší důslednost, vyžadovat plnění dohodnutých pravidel, vyžadovat
    slušnost a sám se k žákům solušně chovat. A učit se, učit se, učit
    se… i my dospělí. To sice říkal jeden velký, dnes nepopulární
    marxista, ale měl pravdu. Fakt.