NA STARTU NOVÉHO ŠKOLNÍHO ROKU

Jen několik dní chybí k 1. září – startovnímu výstřelu nového školního roku 2008/2009. Pro učitele je to příležitost k zamyšlení nad svojí dosavadní pedagogickou praxí a dobrá možnost hledání postupů, jak svoji práci se žáky ještě vylepšit. Dává jim k tomu řadu možností reforma školství, která 1. zářím vstupuje na základních školách do 2. roku své realizace.

Je pravda, že po prvém roce je kolem reformy spíše napjaté ticho, než živý pohyb, který by takový významný krok vyžadoval.  Příčinou je řada chyb, které se při jejím ověřování a zavádění udělaly. Je stále ještě čas příjmout opatření, která by vedla k naplňování očekávání, která byla a jsou s její realizací spojována.

Domnívám se, že je nutné překonat základní omyl, kterým je názor, že reforma je jakýsi formální, spíše jen administrativní akt, při které je třeba vytvořit hory papírů, popsaných těmi správnými frázemi a nově vytvořenými slovíčky. Takový dojem se mezi učiteli, ale i veřejností vytvořil samotným procesem přípravy reforem na škole. Né vždy vhodně zvolenou přípravou ze strany ředitelů a nešťastnou volbou školních koordinátorů, kteří měli celý proces na zodpovědnosti.  Věci určitě nepomohla ani jednostranná a populistická mediální pozornost, která opakovanými schematy a zjednodušeními posunula dobrý záměr – ozdravění celého našeho školství – na falešnou kolej.

Od začátku jsem reformě fandil. Nejen proto, že jsem si jako řada učitelů uvědomoval, že doasavadní způsoby výuky, založené na stále narůstajícím objemu žákům předkládaného učiva, jsou překonané a je proto nejvyšší čas  nahradit ho jiným modelem. Do centra učitelova snažení by se měl dostat samotný žák, který by měl nahradit výchovné a vzdělávací cíle, které zaměstnávaly učitele v  tradičním pojetí. Žák, který není jen pasivním příjemcem toho co mu učitel předává, ale aktivní spolupracovník, korektor a tvůrce. Je to významná změna pojetí vzdělávání, ale určitě není nijak nová. Zkoušel jsem takový způsob výuky po celé roky a hledal metody, jak své žáky zapojit do procesu poznávání, udělat z pasivních pozorovatlů aktivní činitele celého procesu. Zdaleka jsem v tom nebyl sám. S učiteli, kteří došli k takovému poznání jsem se setkal  již jako žák a student a právě oni se stali mými velkými vzory. Troufám si říci, že na každé škole takové učitele najdeme. Jen je třeba, aby dali o sobě více vědět. Stali se inspirací nejen pro své žáky, ale hlavně kolegy učitele. Podstatné je, aby měli podporu svých ředitelů. A aby se nebáli své zkušenosti veřejně publikovat a inspirovat tím další kolegy k následování. Jen tak se naše reformní snažení pohne z místa a další rok reformy naši žáci skutečně ucítí jako změnu.