NEFORMÁLNÍ SETKÁNÍ S HISTORIÍ

IMGŠkola má řadu příležitostí ke spolupráci a doplnění svého úsilí po vzdělávání svých žáků a studentů s nejrůznějšími organizacemi a institucemi. Jednou z nich jsou místní a regionální muzea. Zeptáte-li se pracovníků těchto zařízení, jaká je četnost jejich kontaktů se školami, nedozvíte se nic moc povzbudivého. Je často jen  náhodná, nesystematická a jednosměrná. Muzea opakovaně vyzývají školy ke spolupráci a ty  se obvykle vymlouvají, že nemají čas, děti program  nezajímá a zaměření nabízených činností prý jde mimo program školní výuky. Osobně se domnívám, že jde jen o nejapné výmluvy.

    Se skupinou dětí jsem měl možnost před několika dny navštívit Městské muzeum v Žacléři. Při přečtení programu pořádané akce jsem se podivil, že si pořadatelé zvolili pro skupinu žáků od 1. od 9. ročníku ZŠ právě tuto návštěvu. Pochopil jsem to až při vlastní prohlídce pěkně upraveného musea na hlavním městském náměstí. Lepší program pro  poznání navštíveného kraje si nemohli vymyslet.

 Začátek a přivítání byly zprvu rozpačité. Je pravda, že v dubnu je muzeum o víkendech zavřeno, ale čekání na průvodkyni před opravenou budovou se dost protáhlo. Ještěže bylo tak pěkné počasí a děti se samy zabavily.  Tím se ale současně pěkně „rozjely“. Tichý hlas průvodkyně, která nás v přízemí konečně otevřeného muzea při vítala, sotva slyšeli všichni mladí účastníci stojící v zadní řadě. Všechno se ale změnilo vstupem do vlastních prostor muzea v 1. patře budovy. Děti si posedaly na koberec a se zájmem poslouchaly zajímavé vyprávění o historii tohoto kdysi hornického města, na samých hranicích s Polskem. Pak je zcela zaujala a  pohltila možnost vyplnit pracovní listy ze života města, které jim byly průvodkyní  rozdány. Mohly je upravovat podle dokumentů vystavených ve 4 místnostech muzea. Byly tam otázky z historie, místního průmyslu a zemědělství, našly se tam významní rodáci a osobnosti ze světa kultury, kteří zde kdy žily. Velká část několika stránkového, graficky dobře upraveného textu, byla věnována minulosti hornictví v tomto podhorském kraji. Ale také sportům, zvláštně počátkům lyžování, které má svůj původ právě v tomto kraji. V závěru nechyběla ani naléhavá pozvánka k návštěvě pamětihodností v okolí města. Děti téměř po dvě hodiny vyplňovaly různé tajenky, hledaly odpovědi na zajímavé otázky, razítkovaly připravenými razítky vložené fotografie, které je zaujaly. A kde si nevěděly s úkoly rady, pomohli jim pracovníci musea, kteří se pohybovali nenápadně mezi dětmi. Popsané aktivity  mladé návštěvníky vedly nenásilně k poznávání dávné minulosti města i kraje. Na závěr přišel ještě závěrečný test, který prověřil, do jaké míry děti samostatně  a dobře řešily úkoly a pochopily to, co jim bylo v muzeu nabízeno. Na nejlepší autory testu čekala přiměřená odměna v podobě dalších propagačních materiálů města a kraje.

   Interaktivní způsob komunikace s mladými návštěvníky děti přijaly  velmi rychle za svůj a plně je ovládl. Nikdo nezůstal této aktivitě stranou. Snažili se ti nejmenší, ale i ti mnohem starší žáci, kteří toho ze školní výuky i vlastního poznávání již poměrně hodně znali. Návštěva muzea se tak stala velmi vhodnou a příjemnou součástí programu.

   Vím, že přístup pracovníků muzea v Žacléři není žádným objevem ani  novinkou a že se podobnou cestou dala i další muzea (příkladné je v tomto směru Regionální muzeum a galerie v Jičíně), , připomínám tuto možnost školám zvláště teď, kdy na závěr školního roku plánují školní výlety svých žáků. Zastavení v muzeu v místě výletu se může stát dobrou příležitostí jak výlet naplnit dalším zajímavým obsahem. Návštěva v  Městského musea v Žacléři je k takovému obohacení školní akce docela vítanou příležitostí.