Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

NOVOROČNÍ REMINISCENCE

Nemyslím v letním horku žádné zimní vzpomínky po bujaré silvestrovské noci. Samozřejmě mám na mysli nový školní rok a souvislosti s prvým dnem nového školního roku – 1. Zářím. Dnem nástupu školáků po prázdninách znovu do školy. Takových poprázdninových návratů mám za roky plno, ale já se dnes chci vrátit hodně daleko, až na konec 60. let, kdy jsem jako mladý učitel nastoupil na  svoji první školu.

Už vstup jsem měl velkolepý. Na svém pracovním místě, škole vzdálené skoro 50 km od mého tehdejšího bydliště, mne nikdo blíže nepopsal vžitou ceremonii, se kterou je prvý školní den na této škole spojen. A tak když jsem před 8. hodinou ranní přicházel ke svému pracovišti a táhl z nádraží těžký kufr plný osobních věcí, uvítala mne celá škola, nastoupená po třídách před budovou a ředitel školy mne do mikrofonu takto vybaveného představoval jako nového nastupujícího učitele, samozřejmě za potlesku a hlasitých a vtipných komentářů mých budoucích žáků.

   Tím nebyl mým počátečním trablům zdaleka konec. Do školy jsem nemohl denně dojíždět, a tak jsem v místě hledal přechodné ubytování, nějaký podnájem. Ale do zahájení nového školního roku se problém vyřešit nepodařilo. A tak jsem prvou noc před druhým školním a mým prvým pracovním dnem strávil na gauči v ředitelně školy i se svým proslaveným kufrem. Ráno mne probudil ruch ve sborovně a příchod ředitele. Oba jsme pochopili, že tento způsob ubytování není možné dále prodlužovat. Pomohl jeden z kolegů, který mi nabídl dočasný azyl v kabinetě učebnic, který byl využíván pouze několik dní na začátku a na konci školního roku a bylo v něm pohodlné kanape a poměrně dost místa nejen pro mne a můj kufr, ale i pracovní stůl a malý vařič, kde jsem si připravoval snídani a ohříval večeře. V tomto improvizovaném podnájmu jsem pak strávil celý prvý školní rok své učitelské dráhy. Bylo to místo velmi romantické, s výhledem do krajiny, s velkým výběrem literatury ke studiu, protože vedle učebnic tu byly i všechny metodické příručky a knížky pro učitele, jejichž studiem jsem si krátil dlouhé zimní večery a bojoval proti samotě. Život na mém prvém pracovišti zajímavě nejen začal, ale i pokračoval. Ve sboru byla většina mladých lidí, jen o málo starší, než jsem byl tehdy já. Ale byla tam i poměrně velká skupina zkušených a velmi tolerantních starších kolegů, kteří o nás mladé nenápadně pečovali a vedli nás na prvých krocích naší pedagogické dráhy. Po roce jsem se oženil a odstěhoval jen 20 km od místa školy, takže denní dojíždění přestalo být problémem a já svůj dočasný ubytovací prostor opustil.

  Přesto i druhý školní rok začínal dramaticky, a to nejen pro mne. To když jsme se sešli 1.  září 1968. jen několik dní po okupaci naší země spojeneckými vojsky Varšavské smlouvy. Před školou se tehdy žádný nástup žáků a ani slavnostní projev ředitele nekonaly. Naopak, ve sborovně, ale i školních dobách a ve třídách panovala nejistot a obavy z dalšího vývoje situace. Dodnes si pamatuji, jak jsme byli zkušenými kolegy vyzýváni, abychom se vyvarovali viditelných projevů, kterými bychom vzniklou situaci před žáky nějak dramatizovali a komentovali. Bylo nám doporučeno, abychom se věnovali svému učitelskému poslání, učili tak, jak nám ukládal nás učitelský slib. Byla to dobrá rada, protože tehdy se podařilo vytvořit mezi žáky a námi učiteli zcela nestandardní blízké vztahy. Fandila nám i rodičovská veřejnost a panovala až nečekaná jednota všech lidí v odporu proti těm, kteří naši zemi bez zjevného důvodu napadli.

    Mohl bych takto probírat další roky a jiné začátky dalších mých školních let. Každý takový den byl počátkem něčeho, na co jsem se v druhé polovině prázdnin už zjevně těšil a vzhlížet k němu s nadějí, že bude úspěšný a že se mi podaří se žáky a později, když jsem se stal ředitelem školy i s učiteli, splnit všechno co jsem si na jeho počátku předsevzal. A když pak přišel červen a školní rok se krátil, bilancoval jsem předsevzetí, které jsem si na jeho začátku postavil. A nebyla to vždy bilance s kladným znaménkem. Přišly i roky, kdy se záměru nedařilo dosáhnout. Ale to přece patří k životu. Vždyť tu byl po prázdninách nový školní rok a s ním i naděje na reparát.


    nikdo zatím nehodnotil

Komentáře jsou uzavřeny.