Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

ORLOJ MINISTRŮ ŠKOLSTVÍ

Střídají se na ministerstvu jako svatí na orloji. Jen na chvíli se objeví, otočí k nám svoji vlídnou tvář, slíbí všechno možné i nemožné a zase v  pokoji odejdou. To aby místo něho vylezla v okénku další postava, s novými nesplněnými sliby. Samozřejmě mám na mysli post ministra školství. V těchto dnech se objevila v okénku další a nová již jedenáctá tvář. Stala se jí ministryně Miroslava Kopicová.

V tom skutečném historickém orloji se postavy svatých neustále vracejí a v okéncích opakují. A právě nově ustavená ministryně Kopicová  toto dobře naplňuje, protože se v okénku ministerského orloje již kdysi objevila. Marně pátrám v paměti, čím  se učitelské veřejnosti při svém prvém působení ve funkci nesmrtelně zapsala. Bohužel stejné pocity mám při vyslovení jmen jejích předchůdců i následovníků. Přesto se o nějakou jejich kategorizaci pokusím.

 1. Petr Piťha (1992) byl  prvním ministrem školství samostatné České republiky. Poctivě se snažil o nápravu školství a hledal podporu pro jeho reformy. Jeho předností byla životní zkušenost a znalost prostředí, nevýhodou  omezení přijímaných změn v okruhu  jeho představ a představ jeho poradců.

2. Ivan Pilip (1994)  je v řadě apoštolů určitě tou nejméně oblíbenou figurou. Vše co vyšlo jako výstup z jeho ministrování bylo učitelům ke  škodě a přivedlo naděje vkládané do polistopadového vývoje v našem školství až na jeho samé dno. Opatření odradila mnoho mladých učitelů nastupujících s elánem do školství a jeho působení se stalo počátkem úpadku, který dnes zaznamenáváme na všech stupních a typech škol.

3. Jiří Gruša (1997) na mne působil až příliš politicky. Možná pod vlivem svých předchozích funkcí, se se školským prostředím nedokázal sžít a ani se o to moc nesnažil. Jeho působení ale bylo po předchozím ministrovi pro učitele do jisté míry „živou vodou“.

4. Jan Sokol (1998) nastoupil do funkce s velkým nasazením a plány a nelze mu upřít snahu svůj post si poctivě odpracovat. Jenom snaha  však nestačí a konečný efekt jeho snažení se nijak neliší od jeho předchůdců i následovníků. Stal se jen další pomíjivou figurkou v otáčejícím se ministerském orloji.

5. Eduard Zeman (1998) byl ministrem, který měl ze všech polistopadových ministrů k učitelům nejblíže. Snad proto, že byl sám po celý život  kantorem-praktikem a práci učitelů skutečně rozuměl. Osobně si cením jeho odpovědi, kterou jsem od něj dostal na své novoroční blahopřání. Byl to můj prvý pokus o komunikaci s nejvyšším státním úředníkem a jeho odpověď mne potěšila a potvrdila to co jsem si o něm myslel. Bohužel měl kolem sebe poradce, kteří usilovně pracovali na tom, aby ho v očích veřejnosti i učitelů znemožnili. To se jim posléze podařilo.

6. Petra Buzková (2002) první žena-apoštolka v řadě. Byla jistě reprezentativní typ političky, bohužel ke školství  a učitelům měla hodně daleko. Působila ve své funkci ze všech apoštolů ministerského orloje  nejdéle. Nijak neuškodila, ale také nijak významně učitelů nepomohla. Přesto je doba jejího působení pro školství obdobím stabilním, s trvale rostoucím trendem platů. Obdobím, kdy odbory měly jen málo šancí nějakým způsobem se zviditelnit. Asi těžko jí učitelé odpustí studijní směr a výběr školy pro vlastní dceru. I když chápu, že taková snaha je pro matku legitimní, ale s pozicí, kterou zastávala je neslučitelná.

7. Miroslava Kopicová (2006) působila velmi krátce a její kvality ( a opět jen na pár měsíců) budeme posuzovat na základě její činnosti na ministerstvu v těchto dnech.

8. Dana Kuchtová (2007) „zelená sedma“ a ministryně velmi problematická. Sama si myslela, že poctivě naplňuje svoji roli, ale její předchozí angažmá a příliš okaté napojení na vlastní politickou stranu z ní udělalo komickou ministerskou figurku, kterou nikdo nebral vážně. Přesto byl způsob její likvidace nemravný a veřejností i učiteli odsouzený. Stala se tak „posmrtně“ mučednicí našeho novodobého školství.

9. Martin Bursík (2007) byl jenom stínová figurka, pro čas, kdy jeho strana hledala vhodnou novou ikonu na tento post. Jeho působení bylo zcela nečitelné a pro školství bezvýznamné a tudíž bez následků…

10. Ondřej Liška (2007) poslední a poměrně pohledná figurka. Na rozdíl od většiny učitelské veřejnosti, která jeho působení hodnotí převážně kriticky, mu nemohu  upřít velkou snahu po řešení problémů ve školství. Jeho mládí a neznalost prostředí  ale způsobily, že většina dobře míněných opatření mířila vedle, nebo se postupně otáčela proti učitelům a školství jako takovému. Je příkladem apoštola, který za dobré úmysly, které ve své funkci měl, byl nakonec po zásluze potrestán.

11. Miroslava Kopicová (2009)  ???

Nakonec své ministerské úvahy mi zbývá vyjádřit naději, že  ten příští a jubilejní 12. apoštol na ministerském postu,  bude konečně nejen politik se zajímavou tváří, ale hlavně odborník na  problematiku školství. Člověk, který konečně dokáže jasně definovat v čem je potřeba reformovat současné školství, konečně prosadí státní maturity a udělá pořádek v džungli rostoucího počtu oborů a škol u nás. V situaci, kdy pomalu ale jistě bude mít každý žák svoji školu s celým konfortem a zajištěním. Jenom  jeho učitelé budou závislí na „sobotálesu“ rodičů.

 

 


    nikdo zatím nehodnotil

Komentáře jsou uzavřeny.