Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

PARLAMENT ROZHODUJE O PŘÍPRAVÁCH UČITELŮ?

Nevěřil jsem vlastním uším, když jsem slyšel  že dnes bude parlament jednat o tom, zda mohou učitelé dělat přípravy na vyučování doma. To už nemají zákonodárci  jiné téma, na kterém by dohodli? Nebo je to  tak akutní problém, že se jim musí v hektické předvolební době právě  zabývat? Nutí to hledat podtext, proč je  otázka pracovní doby učitelů právě teď na stole.

Odhaduji, že většina učitelů si stejně jako já dnes klade výše uvedené otázky a jen se diví… O tom kde učitel dělá své přípravy je přeci na školách dávno jasno. Nezažil jsem školu, kde by o tom nerozhodoval sám učitel. Je přece docela jedno, dělá-li je ve škole nebo doma. Otázka skrývající se pod tímto pseudoproblémem je jiná: Jak je to s pracovní dobou učitele a jeho pracovním úvazkem? O tom se vedou věčné diskuse s veřejností   a tady se situace škola od školy docela významným způsobem  liší.

    Jsou školy kde ředitel do těchto záležitostí vůbec nevstupuje. Hlídá dodržování rozvrhu hodin a nástup učitelů do vyučování. Jak dlouhou dobu tráví učitelé ve škole a co tam dělají nijak zvlášť nereguluje. To pravda  není zcela ideální přístup. To proto že pokud si pracovní dobu určují sami učitelé, je nasnadě  že většina z nich mizí ze školy jen několik minut po své poslední vyučovací hodině.   Pak je na místě otázka, jak naplňují zákonem danou pracovní dobu, když jejich úvazek je asi poloviční?!A to je častým předmětem kritiky veřejnosti, zvláště na malých městech, kde jsou školy a učitelé pod drobnohledem veřejnosti daleko více než ve větších městech.

  A tak pro uklidnění veřejnosti zavádějí ředitelé povinný pobyt ve školní budově do určitě hodiny, údajně za účelem přípravy na vyučování. Každý učitel ví, že je to jenom záminka jak ve sborově učitele udržet do odpoledních hodin. Až do času, kdy se většina pracujících vrací z práce domů. Přitom každý učitel ví, že o přípravy v době ředitelem nařízeného pobytu ve škole vůbec nejde, protože přípravy si dělá většina učitelů doma, často i ráno, nebo o přestávce před vyučovací hodinou. A nebo je případně mnozí učitelé nedělají vůbec.

   A tak parlament, kam dorazily stížnosti učitelů na praktiky těch přísnějších a důslednějších ředitelů kteří je ve škole „nezákonně“ zadržují, příjme  zákon který umožní, aby si přípravy mohly dělat doma. Bez ohledu na to, jak na to bude nahlížet veřejnost. Uzákoní tím vlastně současný většinový stav a opět vystaví učitele tvrdé kritice veřejnosti, jak že se ti učitelé mají a za co vlastně berou své peníze. Napadá mne zda to není jediný důvod přijímané novely. Nebo je za tím ještě něco jiného? Třeba příprava na ponížení platů učitelů v rámci krize, s poukazem na to, že mohou odejít odpoledne ze školy po výuce domů,  za což musí mít menší peníze. Dokážete přidat k mým domněnkám nějaký další důvod, který vede zákonodárce k  uzákonění úlevy z povinnosti být na pracovišti celou předepsanou pracovní dobu?


    nikdo zatím nehodnotil

4 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Tak to si ani nedovedu představit, že bych měla čekat, jestli jeden ze tří počítačů ve sborovně bude volný, abych si tam mohla ťukat své přípravy - a navíc být vyrušována dalšími kantory. Dělám si téměř vše doma, mám rychlejší PC a novější programy. Ono úplně stačí, že místo Katedry máme SAS, do kterého se doma nedostanu, takže známky i docházku musíme dělat ve sborovně. Ani vlastní noťas mi v kabinetu není k ničemu - nemáme tam signál......Doma si udělám čajíček, nakrájím si jablíčko a klidně vydržím až do noci pracovat. Tady mě to i baví....

  2. avatar

    Čím hloupější si vymyslíme důvod, pro který se poslanci takové věci vůbec strkají, tím blíže budeme pravdě.
    Ale bojím se, že to neplatí jen o poslancích. Je to zase jen další projev toho, jak se u nás obecně uvažuje o kvalitě práce učitele: totálně neinformovaně, jak mezi politiky, tak mezi rodiči, ale bohužel i mezi učiteli (jen si vzpomeňte na diskusi o Standardu práce učitele).
    Proč by měli poslanci hájit učitelovo právo na domácí přípravu? Totiž před kým? Před jak příšerně fabrickou představou o práci vzdělaného člověka?
    Co si asi rodiče dobrého pro své dítě zajistí, když bude učitel zákonem držen ve škole? Jak si kdo představuje, že se dosáhne toho, aby se učitel nesnažil ze školy hned frnknout, a co asi žene dobrého učitele, aby nekrátil svou pracovní dobu? Píchačky? Dozorce a dráb? Nějaký stranický pohůnek? V jakém kasárenském světě to proboha lidi žijou?
    Ovšem z toho bludného zabláceného kruhu je těžká cesta ven! Po zkušenostech s ministerstvem, s tím, jak o kvalitě učitelovy práce diskutují i vzdělanci na fakultách, a ovšem i jak veleneinformovaně píše o školství většina novinářů, bych si nedělal naděje. Nakonec to zbude na učitelích: je nutné ukazovat malým dětem více svou práci jako něco inteligentního, obětavého, tvůrčího a lidsky zajímavého. Aby vyrostly v dospělé, kteří budou dobře rozumět tomu, co za dřinu a vypětí je být učitelem, a nebudou jednou ani z pozice kuchařky, metaře nebo obecního starosty-traktoristy namítat nic proti tomu, že učitel jde po poledni domů dál až do noci pracovat na přípravě další výuky, nebo prostě ležet na zádech, protože jeho práce ho úplně vyždímala.
    Nevím, kdo z dnešních dospělých má tolik rozumu, aby zvnějšku pochopil, co to je opravdu vyučovat. Pár tisíc takových nestačí, potřebovali bychom rozumných lidí mít v národě aspoň tak 25 %, aby měli vliv ve volbách, aby z nich vzešlo pár poslanců, kteří ve školském výboru nepřipravují tunely pro své kamarády ve školské administrativě. Aby se za čas našlo aspoň 20 lidí, kteří by mohli jít na ministerstvo dělat ty náměstky, ředitele odborů a ministry, a přitom by rozuměli vzdělávání, škole a dětem. Když začeneme dneska děti vzdělávat v chápání toho, co je to učit se (ne těm mrtvým "tématům" z osnova a učebnic, ale něco dělat, znát a chápat), začneme jim ukazovat, v čem valstně spočívá naše práce s nimi, naše příprava na výuku, máme naději za 20 let přijde k volbám skupina informovaných maldých voličů, a za 40 let už tak budou chytré i jejich děti. To už by mohlo těch 25 % rozumných v národě dát. Vy se toho možná nedočkáte, ale pamatujte trochu na svá vnoučata a jejich děti, ano?
    Znova připomínám hezký příběh z Kentucky, kde v roce asi 1992 občané vymohli petičním hnutím na Ústavním soudu, že zrušil celé ministerstvo a přikázal, aby systém školství přestal diskriminovat děti, které nepocházejí ze vzdělaných a bohatých rodin. Občané si odhlasovali vyšší daně alokované do školství, aby jejich učitelé mohli začít vyučovat líp, a poslanci odhlasovali zákon, že během tří let se diskriminace ve stylu výuky odstraní. To ovšem se nestihlo, zázraky ani v USA, ani v SSSR, ale v zákoně naštěstí bylo, že po třech letech se to prozkoumá a lhůta se případně prodlouží - to se taky stalo, na pět let. Kdo to neopraví, tomu se škola zavře. A namísto vyhozených úředníků z ministerstva tam přišli vzdělaní odborníci ze škol a fakult. Odhaduju, že tam takových pár měli připravených, ale to u nás myslím není - tak prosím zatím žádné petice a soudy o Ústavu.

  3. avatar

    Rád a se zájmem jsem si Ondřeji přečetl co v Tobě vyvolal můj text napsaný jako reakce na dění v Parlamentu v právě končícím týdnu. Přiznám se, že ani nevím jak jednání nakonec dopadlo a jaký mělo výsledek. Nepovažuji to za nijak moc důležité...
    Líbí se mi Tvůj návod na výchovu žáků v budoucí zákonodárce, s větším pochopením pro naši profesi. Mnohé jsem s dětmi v tomto směru také kdysi zkoušel, ale nějaký hmatatelý efekt to nemělo. Znám poměrně dobře několik zákonodárců a vím že je mezi nimi několik rozumných lidí, kteří by učitelům třeba i rádi pomohli. Možná že je my sami neumíme správně oslovit a vysvětlit jim, co je pro nás důležité a co by nám dnes nejvíc pomohlo.

    Tak trochu mne mrzí ty naše dokola opakované kantorské nářky, jak jsme na tom dnes se svojí profesí špatně a kdo všechno nám ubližuje. Po přečtení historie naší školy, která sahá několik století zprátky jsem došel k závěru, že dříve bylo učitelům mnohem hůř a mnozí museli doslova bojovat o svoji holou existenci a své rodiny. Přesto byli mezi učiteli velké a uznávané osobnosti. Dokonce vím že mezi nimi bylo mnoho těch, kteří dnes tvoří slávu našeho města, přestože jejich život byl na samé hranici bídy. My na tom dnes zdaleka nejsme tak špatně a já se jen obávám, že kolem sebe nějak nevidím pokračovatele a následovníky těch minulých osobností. Ale možná že se mýlím. Ona to historie jednou sama posoudí a rozhodne!