Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

PAU JEŠTĚ ŽIJE

Byl jsem jeden z účastníků zakládajícího setkání Přátel angažovaného učení (PAU), které se konalo 22. 2. 1992 v jízdárně Valdštejnova paláce,  v prostorách dnešního Senátu, kde tehdy sídlilo  Pedagogické muzeum J.A. Komenského. Vznik tohoto sdružení byl významnou událostí pro učitelskou veřejnost a já s trochou nostalgie  rád vzpomínám  jeho počátky. Kam se však myšlenky a všechno to nadšení, které vznik PAU provázely posunuly? Vědí dnes naši učitelé o existenci sdružení a co jim nabízí?

Nemohu si bez emocí připomenout pocity, které jsem na úvodním setkání prožíval. Zatímco na škole jsem si dosud připadal svými přístupy k dětem, učení a názory jako osamělý běžec a exot, kterému nikdo nerozuní, najednou jsem se ocitl ve společnosti sobě příbuzných kolegů  učitelů. Jednání uváděl a řídil Standa Červenka, kterého jsem znal z předcházející krátké korespondence, kterou jsem spolu vedli a který mne na sraz pozval. Postupně se činnost PAU rozvíjela a organizovaná setkání stejně naladěných učitelů, s pracovní  náplní  se stěhovala po mapě republiky a nacházela stále nové přiznivce i formy práce. Nezapomenutelné jsou pro mne osobnosti, se kterými jsme se jako účastníci v průběhu různých aktivit v rámci PAU poznávali:  Vítem  Beranem, Zdeňkem  Brožem, Markétou Dvořákovou, Ondřejem Hausenblasem ,Miluší Havlínovou, Janou Hrubou, Františkem Kassayem, Jitkou Kašovou Janou Nováčkovou, Pavlou Polechovou, Karlem Rýdlem , Jaroslavou Štefflovou, Květou Taubenhanzlovou,  Hanou Vaverkovou a dalšími. Pravidelná setkání přinášela účastníkům neopakovatelné pocity a nabíjela je mnoha podněty a  energií pro další práci  na vlastní škole. Je pro mne dosud jedním z vrcholů  pedagogické dráhy skutečnost, že jsem na kroměříškém setkání mohl účastníkům předvést něco ze své „pedagogické kuchyně“ v jedné z pracovních dílen.

 Dnes nikdo nespočítá, kolik stovek nebo tisíců učitelů si prožilo očistnou atmosféru těchto společných setkání. Je samozřejmé, že počáteční nadšení postupem času opadalo a ideály, pro které organizace vnikla se posunuly jinam. Nebyl,  jsem asi jediný, který po čase  ucítil v činnosti sdružení určitý stereotyp, příklon ke komercionalizaci a odklon od poslání, které si na počátku dala. Je pravda,že svého času PAU ovlivňovala směřování našeho školství. Do jaké míry se jí její záměry dařilo prosadit, to ať posoudí jiní. Mne zajímá  současnot. Podívám-li se na poměrně chudičké webové stránky PAU usuzuji, že se její cíle posunuly jinam. I dnes se konají setkání angažovaných učitelů. Neznám jejich atmosféru a ve svém okolí neznám ani žádného  učitele, který by se jich účastnil a mohl mě o nich objektivně informovat. Současnost přinesla pro její činnost jiná témata. Ale nikdo nikdy nesmaže  nadšení, které provázelo její založení a smysluplnost jeho poslání. Věřím, že hvězda PAU stále září a nikdy nezapadne.

 


    nikdo zatím nehodnotil

Komentáře jsou uzavřeny.