PILNÍ JAKO VČELIČKY

O víkendu jsem absolvoval seminář pro vedoucí žákovských včelařských kroužků, který organizoval Český svaz včelařů ve Středním včelařském učilišti v Nasavrkách. Sešla se tu téměř stovka lidí z celé republiky, všech věkových kategorií a různého profesního zaměření. Z pohledu učitele, který pracoval s dětmi po celý svůj život to byla velice zajímavá zkušenost.

Samozřejmě že mezi vedoucími měli učitelé početní převahu. Ale rozhodně to nebyla většina. Jako učitel jsem se zájmem poslouchal nadšené vyprávění účastníků-nepedagogů o jejich zkušenostech s dnešními dětmi v tak speciálním oboru činnosti. Potěšilo mne jejich nadšení pro věc, obětavost, kterou při takové činnosti prokazují a nemalé oběti, které své zálibě přinášejí. Většina z nich dělá svoji práci celoročně a zcela nezištně. Naopak.  Oni sami tuto činnost nejen svojí odborností, ale i finančně podporují. Překvapilo mne, že jsem nešlyšel nářky nad chováním a zkažeností současné mladé generace, jak to neustále poslouchám od učitelů při návštěvě sboroven škol. Zamýšlel jsem se nad tímto zjištěním a došel k závěru, že děti při takovéto konkrétní zájmové činnosti své dospělé průvodce opravdu nezlobí. Nemusí. Nemají na to vůbec čas. Činnost kterou v kroužku organizují je natolik pestrá a praacovní, že jim při dobém vedení na zlobení nezbude čas. Znovu se tu v praxi potvrdilo, že nejlepším lékem proti dětské nekázni a nezájmu je přiměřená a zajímavá činnost, která děti naplňuje a zároveň je i ukázňuje. Při takové činnosti mají žáci před sebou živý příklad praktika – včelaře, který jim o svém zájmu nejen vypravuje, ale je schopen jim cokoliv z toho, co má včelař umět, dokáží i ukázat. A proč právě včerlaři jsou jako vedoucí pro mládež tak přitažliví? Stále ještě platí, že být „pilný jako včelka“ je moderní. Alespoň tak vyznívá jeden z posledních animovaných filmových hitů našich dětí  – Pan Včelka.