Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

SCHOPEN BÝTI UČITEL ?

Debata o učitelské způsobilosti, spojená se záměrem ministerstva zavést pro učitele atestace spojené s podstatným zvýšením jeho platu, není nová ani nijak objevná. Svojí podstatou je správná a učitele dostatečně motivující. Objevují se nové otázky, kdo je vlastně bude provádět? Mají to být pedagogické fakulty? Vždyť příprava budoucích učitelů v pedagogických dovednostech je jejich největší slabinou. Jak by mohly schopnosti učitelů hodnotit, byť u učitelů jen s několikaletou praxí? Takže to bude dělat ředitel, který svého učitele zná nejlépe? Ale bude k takovému úkolu dost erudovaný a hlavně nestranný a spravedlivý?

A nebo systém skončí u formalit, které se dají jednoduše měřit a srovnávat? Jako je účast na školeních, zvyšování vlastní kvalifikace, jeho publikační činnost… A kdy pak budou tito aktivní učitelé vlastně učit? Kdo je bude ve třídách zastupovat v době, kdy budou na studiu, školení, navštěvovat redakce a nakladatele? To za ně budou pracovat ti méně aktivní, kteří pak nebudou „povýšeni“ a budou honorováni za nástupní plat?

  Otázek víc než dost a odpovědi na ně nejsou a nebudou snadné. Ze své zkušenosti nabízím ještě další alternativu. Když jsem před nějakým čase měnil školu a tím i zaměstnavatele, tak jsem k tomu potřeboval vyjádření svého obvodního lékaře. Dost dobře jsem nechápal, co na mně vlastně nový ředitel chce. Ale můj doktor byl hned v obraze. Na kus papíru od receptu mi napsal: SCHOPEN BÝTI UČITEL. A bylo vymalováno. Ještě mě za službu, kterou mi poskytl požádal o poplatek 300,- Kč. jak je z příkladu vidět, zhodnotit schopnosti učitele není zas tak velký problém. Vždyť si s tím poradí i doktor, který mě jako učitele v životě neviděl učit a já jsem dokonce ani neučil jeho děti. Proto ministerstvu radím: Nechme to na doktorech, bude to laciné a nic nás to nebude stát, protože osvědčení si zaplatí učitelé sami.

Ale teď trochu vážně. Nějaká motivace k průběžnému doplňování kvalifikace učitelů je nutná. Tou největší je jeho finanční ohodnocení. Spojení s věkem a délkou praxe  se ukazuje jako formální a málo motivující měřítko zvláště pro ty nejmladší kantory. Kdo je schopen nejlépe ohodnotit práci učitele? Chce se mi napsat, že jeho žáci. Škoda, že většina z nich je nezletilých a pravomoc k takovému rozhodování nikdy nedostanou. Přesto si myslím, že k podobnému rozhodování by mohli řediteli pomoci Rady školy, složené ze zástupců rodičů, zřizovatele a samotných učitelů. Možná že by konečně tyto volené instrumenty našly svoje opodstatnění.


    nikdo zatím nehodnotil

6 komentáře k příspěvku

  1. avatar


    Spojení s věkem a délkou praxe se mi navíc jeví jako ne vždy přesné.
    Kéž by učitel zrál jako víno, a kéž by platila přímá úměrnost: čím
    déle učí, tím je kvalita jeho práce větší. Minimálně u jedné
    kolegyně získávám v posledních několika letech dojem, že s více lety
    praxe stále více blbne. Bohužel doslova. Protože nápady typu: „vrátíme
    ho v listopadu do nižšího ročníku, protože nezládá učivo a zaostává,
    tak si zopakuje třídu nižší“ už nejdou brát jako špatný vtip. :/


  2. avatar


    Máte pravdu, profesionalita u učitele se s věkem moc nemění.
    K výkonu našeho povolání je třeba mít v prvé řadě schopnosti,
    chete-li talent… A s ním se člověk buď narodí, nebo ho nemá. Co se
    mnění s věkem je ale míra zkušeností, které s věkem u člověka
    zpravidla přibývají. A je jen na učiteli, jak dokáže získané
    zkušenosti využít pro své působení na žáky. Schopný učitel to dovede,
    ten méně schopný je dokáže používat, neschopný je dokáže proti
    žákům i zneužít. Vámi zmíněnou kolegyni neznám, ale zkuste ji zařadit
    do některé skupiny sama.


  3. avatar


    Dobrý večer, myslím, že celoživotní vzdělávání a zvyšování
    kvalifikace učitele musí být provázáno s kariérním řádem. Naznačujete
    dvě možnosti, kdo by byl danou autoritou ověřující dosažení potřebné
    kvalifikace (VŠ, ředitel). Myslím ale, že je ještě jedna možnost –
    funkční systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Tedy
    ministerstvem akreditované instituce, které dané typy vzdělávacích akcí
    realizují a které jsou pod drobnohledem kontrolních orgánů (ČŠI,
    akreditační komise atp.). Tedy něco obdobného, co funguje
    u specializačních studií již nyní (koordinátor ŠVP, ICT metodik atp.).
    Nicméně, aby bylo možné zmíněný systém postupného zvyšování
    kvalifikace spustit, musí se současný systém DVPP změnit. A to zásadně.
    Jako ostatně spousta jiný věcí v rezortu:-) ON


  4. avatar


    Určitě by se našly další možnosti, jak ověřovat průběžné
    vzdělávání učitelů. O to mi ale v textu prioritně nešlo. Chtěl jsem
    naznačit, že dnes si osobuje právo posuzovat práci učitele kdekdo, aniž by
    o podmínkách, nárocích a odbornosti takové práce byť jen něco málo
    věděl. Ono se to asi nějak ideálně změřit a hodnotit nedá. A ještě
    malá poznámka k vvašemu námětu? Doufám že lidé, kteří tuto činnost
    budou snad jednou dělat, budou k ní mít nejen potřebnou kvalifikaci, ale
    také dobrý vztah. Těžko jsem chápal, když koordinátorka ŠVP po návratu
    ze školení informovala sborovnu, že školitel se o celé reformě
    vyjadřoval takovým způsobem, že by v prvé řadě o jejím smyslu a
    důvodech její realizace potřeboval vyškolit sám. Nebyl jsem tam osobně a
    předávám to co jsem slyšel. Ale takové hláškyúčastníků této
    přípravy nebyly ojedinělé. Jak to potom mohlo celé dopadnout? Prostě a
    jednoduše, všechno je a vždycky bylo v lidech. A v tom je ten problém.
    V ničem jiném ho nevidím.


  5. avatar


    Plně souhlasím. Kvalitní systém (podpořený zpětnou vazbou od
    účastníků akcí, kteří se nebojí sdělit svůj názor) by měl takového
    lektora z dalšího působení v lektorských řadách vyřadit. ON