Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

UČITEL VE SVĚTLE MÉDIÍ

Dnes jsem zažil zajímavé sobotní dopoledne. Navštívila mne redaktorka krajského rozhlasového vysílání se záměrem natočit pro posluchače moje vzpomínky pro seriál pořadů s pamětníky. Překvapilo mě, že jsem už tak starý, že jsem vhodným kandiátem v pořadu určeném pro poučení mladých. Byl jsem samozřejmě také  zvědavý, jak takové natáčení probíhá a zda naplním očekávání které na mně redakce rozhlasu vložila.

    Umím si představit vzpomínání se známým spisovatelem, slavným sportovcem, možná i zasloužilým politikem. Ale co může zajímat posluchače rádia na mně, obyčejném učiteli? Takových jako jsem já  jsou přece  tisíce a kdo je dnes zvědavý na vzpomínky toho, kdo celý život prožil tím, že učil svoje žáky?

     Musím přiznat, že atmosféra natáčení mne příjemně překvapila. Paní redaktorka byla na rozhovor se mnou  viditelně připravená. Neptal jsem se jí, kde o mně sháněla informace,  v době internetu to přece není nic moc složitého. Ale faktem je, že její otázky byly trefené a většina mi seděla tak, že jsem nad odpovědí nemusel dlouho váhat.

  Vlastní natáčení tedy probíhalo formou otázek a odpovědí. Bylo pro mne až nečekaně příjemné slyšet otázky, na které se mi docela dobře odpovídalo. Třeba o tom, jak jsem se já, městský kluk,  na celý život „zakopal“ na malé vesnici? A proč jsem učil na  okolních malých školách, když v dosahu byly školy mnohem větší a významnější? A proč mi jako učiteli nestačilo jenom učit, ale stále jsem si vymýšlel  pro děti nové aktivity v době mimo vyučování? A jak to že mi to všechno moje manželka, také učitelka, všechno trpěla?

     Otázka plynula za otázkou, minuty se měnily v hodinu a pak druhou. Bylo něco málo před polednem, když paní redaktorka oznámila, že na hodinový pořad toho má natočeno až dost. Místo pochvaly mně potěšila sdělením, že lituje každé věty, kterou budou muset s režisérem z mého rozhovoru vyškrtnout, aby se naše dlouhé povídání vešlo do předepsané jedné hodiny vysílání pořadu.

     Bezprostřední dojmy mně nedovolují ani odhadnout, jak bude pořad nakonec vypadat a zda někoho  zaujme. Ale jednu zkušenost z dnešního setkání s Českým rozhlasem mohu napsat už dnes. Nestačil jsem se divit, co všechno jsem za 40 let putování mezi školami a školními třídami zažil. Byly to příhody, které by mohl určitě vyprávět každý z učitelů. Ale teprve při natáčení, pod taktovkou paní redaktorky se mi podařilo srovnat své vzpomínky pěkně do řádku. A současně s tím jsem si  uvědomil, jak je naše kantorské povolání barevné, v čase života proměnlivé a také v mnohém stále ještě pro nezasvěcené tak trochu tajemné. Soudím tak podle toho, že rozhlasu stálo za to v sobotu vyjet služebním autem do poslední vísky na samých hranicích kraje a vyhledat v ní vzpomínky jednoho starého obyčejného učitele. Asi ta naše kantořina je pro hodně lidí kolem nás stále trochu  tajemná a atraktivní, že se redakci taková oběť vyplatí. Ale zda je tomu tak doopravdy, na to bude možné odpovědět až po vysílání, z reakce samotných posluchačů.


    nikdo zatím nehodnotil

7 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Milý Oldřichu,
    doufám, že nám zde pak vložíte odkaz na záznam Vašeho rozhovoru. Určitě si ho s chutí poslechneme.
    Jen mne ve vašem příspěvku zarazilo slovní spojení "obyčejný učitel". Tak to určitě nejste, to musel být nějaký překlep :-)

  2. avatar

    Milá Pavlíno,
    možná že jsem to napsal z vrozené skromnosti...
    Ne, tak to určitě nebylo. Právě proto že si myslím, že my učitelé jsme mezi ostatními otitulovanými profesemi někdy až příliš skromní jsem článek o svém setkání s médií napsal. Někteří z nás se dokonce za svoje postavení stydíme a snažíme se to utajt. To se samozřejmě nedá, protože nás naše profese viditelně poznamenáva a sami se rychle prozradíme a brzy je jasné co jsme zač!

    Mohu říci, že na každé škole kde jsem působil jsem potkal nějakého kolegu či kolegyni, kteří by si svojí prací a životem zasloužili být zviditelněni v novinách, v rozhlase nebo v televizi. A určitě nepřeháním,když napíši že takových jsou u nás stovky, možná i tisíce. Já mám proti ním jedinou výhodu: Umím se zviditelnit sám, mám dar v tom že umím o své práci hovořit, psát... Ale nedělám to pro vlastní zviditelnění, ale právě pro ty stovky určitě mnohem lepších než jsem já, ale kteří z opravdové vrozené skromnosti zůstávají někde v koutku širší společnosti neviditelní. Snad jim moje předvádění pomůže v tom že si řeknou: Hle, on obyčejný učitel a je v rádiu jako známý politik, zpěvák, spisovatel. A já si říkám, že někdy takový plný doušek sebevědomí moc potřebujeme.

    Máte-li myšlenku, že by se můj rozhovor měl dál medializovat a prezentovat i na těchto stránkách, nic proti tomu nemám. Vím, že k tomu bude určitě živá debata, protože taková exhibice se přeci nemůže obejít bez ohlasu. Jsou totiž mezi námi i tací učitelé, kteří mi to budou závidět. Ale i to je normální! Jsme přece lidi! I oni se chovají normálně, jsou přece z kategorie, ve které jsem i já. Jsem přece obyčejný člověk...

  3. avatar

    Přijde mi velmi důležité, že se téma učitelství dostává do medií. Myslím si, že je velmi důležité vyhledávat zkušenosti, které jsou mezi lidmi, jako jste vy pane Oldřichu. Myslím si, že by bylo úžasné, jak je projekt "paměť národa" udělat něco jako "paměť učitelů" a třeba zde na stránkách portálu. Je to přesně o tom, že mohou být mezi zkušenými matadory velmi cenné zkušenosti a klidně i jen drobnůstky, které někdo v rámci práce s žáky využije a které by sám musel objevovat dlouhé roky... Kéž by bylo takových jako jste vy více. Není nějaká cesta, jak byste mohl povzbudit zkušené matadory k podobnému sdílení zkušeností? Určitě za nahrávku budeme rádi a pokud by se zadařilo ji i nějak dále využít, určitě nebudeme za portál proti. Díky!

  4. avatar

    Děkuji Zdeňku za komentář.

    Myslím, že Tvoje myšlenka, založit "paměť učitelů" by byla přínosná a užitečná. Jen nevím, zda při její realizaci budou učitelé spolupracovat. Přiznám se že i já jsem měl zábrany, když mě rozhlas oslovil, abych o své práci veřejně promluvil. Vím moc dobře, co to spolu nese...

    Ale jako důchodce mám jen málo důvodů takovou žádost odmítnout. Proto jsem souhlasil. Mohu se pokusit nějakou "tribunu zkušeností učitelů" založit, možná na WIKI, nebo jinde. Mohu oslovit ty z učitelů, o kterých evidentně vím že umí a znají. Ale donutit je k "pedagogickému stryptýzu" nemohu. Za pokus to určitě stojí.

    Zmiňovaný rozhovor bude vysílán tuto neděli 8. listopadu od 17 hodin večer na Rádiu Hradec Králové v jednom díle pořadu NEDĚLNÍ HOST. Zde je upoutávka na pořad na webových stránkách rozhlasu:http://www.rozhlas.cz/hradec/tip_tydne/_zprava/639534

    Nemám nic proti tomu, aby se rozhovor případně objevil na našem portálu. Samozřejmě, pokud to bude dobré a vhodné. O tom si řekneme něco víc až po jeho odvysílání.

  5. avatar

    Včera byl pořad odvysílán a potěšila mne záplava e-mailů, které jsem po jeho odvysílání do této chvíle dostal od přátel, příbuzných i zcela naznámých posluchačů a příznivců. Byl to pro mne nádherný a neopakovatelný pocit. Sám si myslím, že mi hodně pomohla redaktora Vlaďka Matějková, která se mnou rozmlouvala. Bylo to pro mne zajímavé i tím, že i ona byla kdysi moje žákyně. No, nejlépe posuďte sami a máte-li čas a trpělivost poslouchat 50 minut, tak si udělejte svůj názor sami.
    Odkaz je na adrese: http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player.php?id=01033031&br=64&s=1

  6. avatar

    Příjemné poslouchat zážitky. Možná by stílo za to zprostředkovat nějaké zkušenosti s učitelováním takto. Možná by to někomu vyhovovalo lépe :-)