Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

SKROMNOST NENÍ NA MÍSTĚ…

moře… chceme-li představit to co umíme, činnost kterou třeba běžně děláme. Zvláště je-li to činnosti, která přináší radost a užitek dalším lidem. A vůbec největší podporu a ocenění  zasluhuje práce kterou děláme s dětmi a pro děti, se svými žáky ve škole.

O víkendu jsem byl pozván do soukromé galerie NA ŠPÝCHAŘE v obci Bukvice na Jičínsku, kde se konala vernisáž tří výtvarnic. Dvě z nich jsou učitelky a navíc bývalé kolegyně. O jejich schopnostech jsem nejen slyšel, ale mohl se o nich mnohokrát přesvědčit. To když školní zájmový kroužek paličkování  Jany Hladíkové navštěvovaly kdysi obě moje dcery. Kouzelná dílka, která vznikala pod rukama šikovných členek kroužku jsem už tenkrát obdivoval. V Bukvici ale vystavovala samotná vedoucí kroužku, který letos oslaví 20 let své práce  v této zájmové oblasti. Ona sama o své zálibě a způsobu vedení kroužku napsala na metodický portál  článek a má své stránky o činnostech spojených s vedením kroužku i ve SBOROVNĚ na WIKI.

  Druhou výtvarnicí  je Jaroslava Velartová, o které jsem kdysi slyšel pochvalná slova už kdysi od svého tatínka, který ji učil kreslit ještě na pedagogické škole. Zmiňoval jí jako jeden z největších talentů, které na své kantorské pouti vzdělával. Paní Jaruška se léta nenápadně a vytrvale starala o estetickou výzdobu školy. Ale největší její zásluha je v tom, že dokázala naučit kreslit i naprostá nemehla. Svými výtvarnými nápady je  uměla nadchnout a zapálit. Mnoho jejich žákyň vítězilo v různých výtvarných soutěžích a řada z nich si obor vybrala jako celoživotní profesi. Na výstavě v Bukvici představila soubor ilustrací  k pověstem z Jičínska, který je připraven k vydání. V minulosti vydala takových publikací již několik a na pultech knihkupectví se ani neohřály.

        Proč se zmiňuji o tomto zážitku? Na výstavě, citlivě instalované v krásném prostředí  galerie  Na Špejcharu výtvarníka Jiřího Q. Valtera  jsem si uvědomil  kolik nenápadných, ale skutečně velkých  talentů je schováno mezi pedagogy na našich školách. Kolik učitelů se po práci věnuje umění a dalším činnostem spojených s poznáváním krásy a umně je spojují s aktivní stránkou života člověka. Kolik učitelů, kteří mají tento dar,  umí přenášet své schopnosti na žáky a zajistit tak pokračování těch nejlepších tradic našeho národa. Určitě to platí v plné míře o Jaroslavě Velartové i Janě Hladíkové. Troufnu si vyslovit názor, že takové talenty se najdou skoro na každé škole. A že je dobře, že se čas od času nabídne příležitost, jak je zviditelnit. Ukázat jejich schopnosti širší veřejnosti a přitom jim poděkovat za to co pro výchovu,   vedle povinností spojených s výkonem  své profese, navíc  odevzdali.

 To vše se v případě  zmíněných kolegyň tentokrát v plné míře stalo. Máte-li cestu do Jičína, pak si udělejte na silnici od Poděbrad malou zajížďku a před Starým Místem, přes obec Velíš zajeďte do Bukvice. Přijďte se přesvědčit, že moje nadšení není vůbec přehnané. Návštěva Vám určitě bude stát za to. Vstup je volný, jenom za zápis do návštěvní knihy. A pokoukání je pro Vás otevřeno až do konce měsíce května.


    nikdo zatím nehodnotil

Komentáře jsou uzavřeny.