SUPLOVÁNÍ

Pro žáky vítaná změna, pro učitele nepříjemná povinnost. Zatupování za nepřítomného kolegu patří k nejméně oblíbeným povinnostem učitelů, zvláště když povinnost vznikne  v den, kdy je rozvrh vrchovatě naplněn a další hodina navíc znamená nepříjemnou zátěž. Přitom i suplování může být pro učitele zpestřením a příležitostí více a lépe poznat své žáky.

Žáci naopak zastupování vítají jako příležitost k uvolnění. Zatupující učitel zpravidla nezkouší, neobtěžuje výkladem, ani nedává domácí cvičení. Jde o příjemnou pauzu, před pokračováním jinak přísně daného rozvrhu vyučování.

  Při čtení diáře z doby mé docházky na osmiletku mne překvapilo, že nebylo dne, aby někdo z učitelů ve výuce nechyběl. Suplovalo se každý den, někdy i několik vyučovacích hodin. Důvodem byla nemoc učitele, ale také různá školení, přednášky, ale i rodinné důvody. Většinou jsme se je jako žáci ani nedozvěděli. Konečně, bylo nám to docela lhostejné.

   Jako učitel jsem suplování docela vítal. Musel jsem ale o něm vědět dopředu alespoň den, abych se na něj mohl připravit. Horší to bylo, když jsem se o zastupování dozvěděl ráno, těsně před vyučováním. Tam jsem si musel poradit nějakou improvizací, okamžitým nápadem. Snažil jsem se i za těchto mimořádných podmínek žáky nějak smysluplně zabavit a nenechat je osudu, s tím že je nechám dělat, co uznají za vhodné. To byla nejčastější náplň suplovaných hodin zaznamenaných v mém diáři. Možná právě moje vlastní zkušenost ze školy mě vedla k tomu, abych  zástupy za kolegy v roli učitele nikdy nepodceňoval.

   Je mnoho způsobů, jak výuku v náhradní hodině zabezpečit.  Pokud jsem zastupoval za zodpovědného kolegu, který o své absenci předem věděl, tak jsme se domluvili, co potřebuje v náhradní hodině odučit. V lepším případě pro mně připravil na suplovanou hodinu i přípravu. Pokud neměl žádné přání, nebo svoji absenci dopředu neznal, pak jsem ve třídě, kde běžně učím, využil času k procvičení látky z předmětu, který ve třídě vyučuji. Pokud jsem ve třídě podle rozvrhu vůbec neučil, promýšlel jsem možnosti, jak vzniklý čas užitečně využít. Pokud šlo o předmět blízký mé aprobaci, snažil jsem se pokračovat ve výuce, nebo alespoň procvičovat odučené učivo. Když šlo o předmět mé aprobaci vzdálený, pak jsem hledal náhradní činnost. Ta měla být oddechová, nenáročná, ale přitom užitečná. Často jsem hráli se žáky nějaké jednoduché didaktické hry, při kterých se mohli všichni aktivně zapojit. Někdy jsme se do takové náhradní činnosti tak zabrali, že jsme přeslechli zvonění a pokračovali do přestávky. Měl jsem dobrý pocit, že právě v těchto třídách mne při příchodu na další suplovanou hodinu žáci vítali s nepředstíranou radostí a s očekáváním, co jsem si pro ně zajímavého připravil.

   Suplované hodiny jsou na různých školách pojímány různě. Mohl bych o tom napsat celou příručku. A nejde jen o způsob registrace takové hodiny, ale i  proplácení suplujícímu učiteli a dokumentaci o uskutečněné výuce. Rozhodně by to neměla být pro žáky, ale ani pro učitele,  odtrpěná hodina, ale příjemně a užitečně prožitý čas.