UČITEL NA KTERÉHO NEZAPOMENU II.

Nebudu pokračovat ve výčtu vynikajících učitelů. kteří mě v životě nejvíce ovlivnili. Naopak,  tentokrát vzpomenu učitele, kteří nebyli osobnostmi k následování v žádném případě se nestali mými kantorskými vzory. Na rozdíl od předchozí skupiny, kde jsem jednotlivé typy uváděl celým jménem i příjmením, teď se adresnosti vyhnu. Nevímtotiž jestli uvedení vůbec ještě žijí.Ať je tomu tak jakkoliv, nerad bych vzbudil podezření, že chci někoho tímto způsobem veřejně zostudit. Nehledě na to, že lidí stejných příjmení žije u nás víc a mohlo by to vést k nepříjemným záměnám. 

Kdo je špatný učitel, k tomu bych se dost nerad vyjadřoval. Hned na začátku chci proto napsat, že dále popsané typy učitelů jsou špatným příkladem z mého,  úzce osobního názoru.  Věřím že stejní učitelé byli u jiných spolužáků hodnoceni docela dobře.

V prvé řadě jsem nikdy neuznával učitele, kteří nezvládali svoji učitelskou roli, nebyli profesionály. Neuměli si udržet kázeň. Nedokázali nás naučit to co měli naučit. Nebyli rozhodní a nechali se vláčet zájmy a náladami nás – studentů. Stejně tak jsem neuznával ty kolegy učitele, kteří byli populisty před žáky i celou společnosti a měnili své názory podle nároků vyšší moci. Kopírovali politiku, která se v dané době nosila a byli schopni na místě otočit, pokud se poměry nějak změnily. Své vzpomínky začnu od této skupiny. Zástupcem ředitele, který nás v 60tých létech učil občanskou výchovu na střední škole. Dokázal plakal radostí do školního rozhlasu, když vylétl do Vesmíru první kosmonaut Gagarin. Ústa měl plná frází o přátelství k našemu největšímu východnímu příteli. Později jsem s úžasem sledoval, jakým se stal reformátorem a stoupence Dubčeka, v měsících politického uvolnění. Po vstupu spojeneckých vojsk se nejdříve špatně orientoval a ve škole brojil proti okupantům. Ale ani ne za rok vyhazoval ze školy své kolegy a byl v čele normalizátorů. To jsem samozřejmě už na škole nebyl, ale jeho věhlas a metody se šířily mimo školu. Bohužel v naší profesí bylo a stále je takových chameleónů. Morální dopad jejich působení na mladou generaci je zničující.

Vadí mi, když učitel není dostatečně schopný pro výkon své profese. Jako ředitel jsem jich pár poznal a snažil jsem se je přesvědčit, aby svoji profesi včas a rychle opustili. Někteří na mně dali a udělali pak v zcela jiné pozici skvělou kariéru. O o ně samotné mi zas až tak nešlo.  Chtěl jsem  jejich odchodem uchránil desítky žáků od jejich trapného a škodlivého školního působení. Znal jsem takové i ze svých školních let. Učitelka kterou jsme dostali na milovanou třídní v 5. ročníku měla potíže spočítat slovní úlohu na trojčlenku. Ač jsem matematiku miloval, dlouho jsem se musel tuto část matematiky doučovat, než jsem pochopil, jak je to jednoduché. Ruštinářka absolutně nezvládala naši třídu a celé hodiny se s námi dohadovala, zda jí dovolíme vůbec učit. Z ruštiny jsem neznal skoro nic a ještě dnes mám v noci těžké sny z maturity z ruštiny, na kterou jsem se musel tvrdě učit, díky zanedbané výuce na základní škole.

Myslím, že dnes je víc než kdy jindy nebezpečí, že se učitel stane  populistou, pouhou hříčkou svých žáků a studentů. Také jsme takového učitele měli. Na začátku hodiny jsme mu nahodili  téma, on se většinou chytil, hodina utekla a na učení nedošlo. Dělali jsme činnosti, které nás bavily a o  náplni vyučování jsme si rozhodovali sami. To se nám samozřejmě líbilo, ale ty konce, když jsme dostali na stejný předmět jiného, důsledného učitele. Pak jsem tomu starému nemohli dlouho přijít na jméno.

Z vlastní zkušenost mohu říci, že špatní učitelé byli pro plněné pedagogické role stejně důležití, jako ti nejlepší. Na nich jsem si uvědomil, kam se jako učitel nikdy nechci dostat a komu se v žádném případě nechci podobat. Takže i jim paradoxně děkuji za negativní zkušenost s jejich působením, která mi v profesním růstu hodně pomohla.