Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

UČITELSKÉ OSLAVY DŘÍVE a DNES

Odhaduji, že se dnes mezinárodní svátek žen na školách už nikde neslaví. Možná že je to škoda, protože právě na školách je procento profesního zastoupení žen nejvyšší. V boji za vymýcení všeho co třeba jen trochu připomíná překonanou minulost, padl dávno i svátek MDŽ, slavený  letos již posté po celém světě. Sám si pamatuji nejrůznější oslavy tohoto svátku, ještě v předlistopadové éře a přiznávám, že často šlo o pouhou formalitu. Ale že by se na těchto oslavách muži na počest svých spolupracovnic masově opíjeli, tak to si nevzpomínám…

Já tento dnešní svátek spojuji s blížícím se svátkem učitelů, jak jsme je oba na naší škole po léta dohromady slavili. Takže žádná „opíječka“ na datum 8. března, ale společná oslava koncem března. To jsme se učitelé i zaměstnanci sešli většinou někde hodně daleko od školy, abychom  si spolu poseděli, pojedli a pozpívali, zavzpomínali na ty, co již mezi námi nejsou a oslavili ty, kteří přišli za ně.  Snažil jsem se, abychom se přitom pobavili a poznali se trochu jinak, než jak jsme se dosud mohli poznat  ve  sborovně  a nebo ředitelně. Někdy se takové setkání vydařilo, jindy  nesplnilo někoho očekávání, ale pokaždé  jsem se jako ředitel snažil dát ženám prožít pocítit význam a důležitosti jejich postavení. Byla to asi ta nejvhodnější příležitost poděkovat jim za to, co pro školu dělají. A zároveň přiznám, že to byla situace  kdy se jim dalo neformálně sdělit to, co nás ve škole čeká a určitě nemine. Kupodivu taková sdělení zněla docela jinak a byla přijímaná s větším pochopením, než kdybych je sděloval v šedi naší staré sborovny, nebo je vysílal školním rozhlasem z ředitelny.

     Ale to všechno co jsem napsal je jenom můj pohled, zastřený nánosem nostalgických vzpomínek. Možná že to z pohledu oslavenkyň i tenkrát vyznívalo docela jinak. Je fakt, že ale každý rok moje spolupracovnice čekaly, co pro ně na jejich svátek připravím a čím je překvapím. A já se zase snažil, aby to nebylo přesně to co loni. Aby cítily, že jsem si s přípravou oslavy trochu lámal hlavu a stál jim za to, hledat nějaké překvapení. Nikdy jsem ale v den 8. března nezapomněl na karafiát, který jsem zásadně koupil za své a předem si ho speciálně pro tuto příležitost pro každou ženu ze školy objednával v blízké zahradnické škole. Květiny jsem rozdával ráno před vyučováním ve sborovně, a pak ještě jednou zopakoval gratulaci všem ženám na škole před všemi žáky školy prostřednictvím školního rozhlasu. Abych se takové oficialitě vyhnul, tak jsem jindy osobně prošel všechny třídy a předal květinu s blahopřáním svým kolegyním přímo ve třídě a před žáky. Žáci to většinou brali jako výzvu a dobrý příklad a někteří pak s gratulacemi obešli své oblíbené učitelky a popřáli jim k jejich svátku to, co si mysleli, že by se jim mohlo splnit. Byl to jeden z mála svátečních školních dní, srovnatelný třeba s 1. červnem, kdy se slavil  zase Den dětí, svátek našich žáků.

       Někdy mi s gratulací pomohl i někdo z rodičů, samozřejmě mužů – tatínků, který přišel do školy blahopřát jménem Sdružení rodičů, několikrát přišel i předseda národního výboru gratulovat učitelkám za město. Všechno probíhalo podle místní tradice a zvyku. Nevšiml jsem si, že by to některé z mých kolegyň nějak vadilo a že by ji taková připomínka významu její práce nebyla příjemná.

    Ale nechme vzpomínek, doba se změnila a je docela jiná. Dnes se slaví Den matek, Valentýn, Halovín, Čarodějnice  a proti novým tradicím v podstatě nic nemám.  Je asi jedno, jaké svátky ve škole slavíme a jakým způsobem je se svými žáky prožíváme.  Každý podle svého gusta a z vlastního rozhodnutí. V tom je ta současná doba mnohem svobodnější a upřímnější. Bohužel někdy ta volnost a svobodný výběr vedou k tomu, že se třeba neslaví vůbec nic. Raději se nevzpomíná nikoho a i za dobrou práci se často zapomíná lidem alespoň čas od času poděkovat. To abychom snad na někoho nezapomněli, nebo jiného snad neurazili, tak neděláme vůbec nic! A to považuji za nedobrý a dost necitlivý přístup, který křiví lidské vztahy a postupně vede k lidské lhostejnosti a nezájmu.

  Možná že máte své jiné zkušenosti a budu rád, když mi o nich napíšete. Bude mně moc těšit, když uslyším, že u vás je tomu jinak.


    nikdo zatím nehodnotil

Komentáře jsou uzavřeny.