VÁNOCE, VÁNOCE PŘICHÁZEJÍ …

P1050883Už jen několik málo dní nás dělí od Vánočních prázdnin. Pro většinu dětí těch nejkrásnějších prázdnin v roce. Teď už to mohu bez zakrývání říci: Jako učitel jsem Vánoce moc rád neměl. Znamenali vždy určité vykolejení v nasazeném tempu výuky a hned po nich následovalo nepříjemné pololetní účtování.  Přitom jsem chápal tyto svátky jako rodinnou slavnost a roubovat je na školní prostředí se mi jevilo jak očistě  barbarské konání.

 

     Chápal jsem nadšení a velké očekávání dětí spojené s Vánocemi. Ale jen těžko jsem jim rozmlouval, že není moudré strojit ve třídě vánoční stromeček už v listopadu. A vůbec mne nechápali, když jsem ho nechtěl mít na katedře. Že nemůže stát  v jejich   přímém pohledu někde u tabule, ale že je s ním odstěhuji někam za lavice, do rohu třídy. Dopředu jsem jako třídní míval kopřivku z tradiční vánoční besídky, která se konala v poslední školní den kalendářního roku. A nejhorší to bylo se školními dárky. Nemyslím tím dárkem od žáků pro mne. S tím jsem si starosti nedělal a většinou jsem se zvláštních pozorností od svých žáků nedočkal, protože jsem jim předem řekl, že jsem už dost velký na to, abych dostával dárky pod stromeček a k tomu ještě do dětí. Starosti mi dělaly dary, které si dávali žáci při školní besídce sami mezi sebou.

     Vrátím se k odchozí úvaze a začnu pěkně od konce.  Vždycky se našlo ve třídě pár oblíbených žáků, kteří byli zahrnuti od svých spolužáků spoustou dárků. Ale většina  ostatních nedostala docela nic. Bylo to špatné pro obě skupiny. Těm prvým silně „narostl hřebínek“ a cítili se být mezi ostatními králi či královnami. Ale  ti druzí silně „smutnili“ a mě jich bylo líto.  Z toho jsem našel východisko tím, že jsem podarování povolil pouze tehdy, když se domluvili vzájemně dvojice, které si dárky mezi sebou vyměnili. Tím se křiklavé a často i trapné rozdíly mezi podarovanými a těmi nepovšimnutými trochu obrousily.

P1050993K  vánočním besídkám ještě jedna dávná vzpomínka. Jejich náplň, pokud to učitel nechal na žácích, byla živelná, většinou žádná. Pustit si hudbu a tancovat, to chtěla děvčat. Kluci by si zase vyprávěli „lechtivé“ vtipy, nebo  nedělali vůbec  nic. Pro mne byla vrcholem překvapení moje šestá třída, když na začátek besídky moji miláčci vytáhli láhev ovocného vína, a chtěli si se mnou připít  na šťastný nový rok. Víno koupil jeden z žáků se svojí matkou. Na můj telefonický dotaz ze školy, co to jako mělo znamenat mi sdělila, že přece  o nic  nešlo, protože stejně na každého  žáka po rozlití obsahu láhve nevyšla ani celá decka „neškodného“ moku. Takže o co prý mi jako jde?!

     Ale já mám Vánoce a školu spojenou i několika pěknými vzpomínkami. Třeba z tradičně pořádaných Dnů otevřených dveří školy. Právě dnes jeden takový u nás proběhl. Mohl jsem s dětmi z včelařského kroužku přispět k ilustraci českých Vánoc, když jsme s návštěvníky balili svíčky z mezistěn a odlévali vosk do formiček. Další třída předváděla Vánoce v Anglii, jiná v Norsku, další v Rusku. Prezentace, za účasti veřejnosti a zdaleka nejen rodičovské, se stal tou nejlepší ukázkou kreativní práce školy a všeho pěkného co se na ní dělá. Keramické rybičky vypálené v keramické dílně školy, nádherné paličkované krajky předvedla děvčata z kroužku s dlouhou tradicí. Na tradiční a víc než 30 let školou organizovaný Vánoční šachový turnaj v jídelně školy přijelo 40 dětí z celého okresu. Návštěvníci tleskali vynikající mu vystoupení mažoretek v nové sportovní hale školy. Svým střípkem k úspěchu přispěli i moji mladí včelaři. Podařené školní Vánoce…

   Ale tou nejmilejší vzpomínkou je pro mne překvapení, které mi přichystali moji bývalí žáci o Vánocích, kdy jsem musel po revolučních změnách odejít nejen z funkce, ale i ze školy. Na Štědrý den večer někdo zaťukal na okno a celá moje rodina vyšla ven, pod zápražím stála a zpívala koledy roková kapela mých bývalých žáků, kteří nelitovali několikakilometrové cesty, aby v zimě a mrazu přijeli a zahráli pod oknem svému učiteli. Nezapomenutelný zážitek na vskutku neopakovatelné Vánoce. Takové zážitky může mít jen a jen ten, kdo pracuje s dětmi a právě takové chvíle jsou pro nás učitele,  tou nejkrásnější a jedinečnou odměnou.