VZDUCH JE VLHKÝ, PŘÍSTROJE ZASTARALÉ…

… pokus se nezdařil. Věta z humoristického románu ze školního prostředí je až nečekaně blízko realitě. Kolikrát jsem před žáky jako učitel fyziky předstupoval s připraveným pokusem, který jsem si jen několik hodin předtím zkoušel a bez problémů vycházel. Věřil jsem, že se nemůže nic špatného stát. A stalo se…

Se stejnými pomůckami, ve stejném prostředí, ale před zraky  dvaceti desítek párů očí, jako by najednou přestaly platit fyzikální zákony. To co se mělo točit, tak stojí, co mělo svítit, tak nesvítí a co mělo téci tak se vypařilo. Jak takové záhady žákům vysvětlit? Vždyť právě pokus měl byt vrcholem učitelovy výuky, třešničkou na dortu jeho výkladu A najednou takový podraz. A tak jako nejjednodušší vysvětlení, které je vždycky pohotově po ruce, užije učitel záchrannou udičku: Vzduch je vlhký…, však to ze školy určitě znáte.

    Příčin toho, že se něco chová tak jak se nemá, je více. Tou prvou je špatná příprava učitele. Stoprocentně platí, že nevyzkoušený pokus, nikdy nevyjde. A tak ač jsem některý pokus v životě opakoval po sté, vždy jsem si ho před jeho další reprízou bez žáků vyzkoušel. Další důvodem může být učitelova nervozita, která je i u toho nejzkušenějšího učitele vždy přítomná. Učitel je v takové situaci vystaven mimořádně náročné zkoušce, kde je třeba se plně soustředit a postupovat v určitém pořádku. Stačí malé rozptýlení některým z vyrušujících žáků, hlášení školního rozhlasu, ťukání návštěvy na dveře a připravený scénář je narušen. Chybička se vloudí a  pokus funguje…, vlastně vůbec nefunguje. No a konečně i ten vlhký vzduch a zastaralé přístroje mohou být skutečným důvodem učitelova neúspěšného experimentu.

    Jak takovým situacím předcházet? Někteří učitelé (ale spíše učitelky), problém obcházejí tak, že pokusy před žáky raději vůbec nepředvádějí. Nebo využívají projekce natočené na videa, simulace dějů na počítači a jiné náhradní způsoby prezentace. Ze své vlastní zkušenosti doporučují nechat, alespoň ty jednodušší pokusy předvádět samotné žáky. Dělají to rádi a většinou dobře a v pohodně. A pokud se jim nedaří, učitel se stává tím, kdo jejich chyby napraví, pokus po nich předvede. Je to trochu jiná role, než když byl v produkci jako sólista. A ty obtížnější pokusy jsem s několika žáky-pomocníky trénoval před výukou. Když pokus vyšel s jejich pomocí, přišla pochvala, někdy jsem je za odvedený výkon i ohodnotil pěknou známkou.

  Abych téma nějak uzavřel, tak  musím napsat, že pokusům jsem se nikdy nevyhýbal. Ale přiznávám, že jsem při nich za ta léta zažil i velmi dramatické okamžiky. Jednou jsem při pokusu z elektřiny vyhodil pojistky v celé ulici a ve školní jídelně byl ten den k obědu pouze namazaný krajíc chleba. Jindy se mi povedlo vylít líh z hořícího kahanu, který pak na stole chytil. Od školního požáru nás dělilo jen pár sekund a odnesla to moje popálená ruka. Nebo když jednou  výboj statické elektřiny, který jsem předváděl spolu se žákem, kterému jsem podal ruku, nás oba málem skolil k zemi. Pokusy jsem se snažil předvést v každé vyučovací hodině, protože do ní prostě patří. A zda se povede, není nakonec ani tak důležité. I ten největší objevitel dlouho tápal, než přišel na svůj objev. Žáci na vlastní oči vidí, že se vědecké objevy ani při repríze nerodí lehko. A nejen žáky, ale i mne vždy vzrušovalo, jak to nakonec dopadne. Povede se, nebo nepovede…?